Chůva za všechny prachy - Z.M

18. Daniell ?!

Pohled Daniell
Ráno mě budí jak jinak než můj debilní budík. Ještě se k tomu přidalo slunce , které mi svými paprsky div nevypálí mozek z hlavy. Na co mám ty závěsy , když nejsem schopna je aspoň jednou v životě zatáhnout , abych hned po ránu nemusela nadávat ? Chytrá otázka ... jenom škoda že neznám odpověď. I když ...ó počkat ! Protože s mojí leností se nemůže rovnat ani lenochod v mrazáku !
Jo ! Vyřešila jsem otázku století ! Kde jsou s mojí Nobelovkou ?
Ještě chvíli si takhle povídám jako blázen sama se sebou a potom se hrabu z postele. Při prvním pohybu mi tělem projede nejméně tisíc voltů. Šílená tupá bolest na ruce o kterou se opírám. No jo fakt inteligent toto... Ehm...to s tou Nobelovkou ruším.
Zrakem se upíchnu na svou ruku ,kde jsou včerejší stopy po žiletce. V zápětí se mi vybaví Zaynova včerejší slova a ta ruka je teď to ,co mě bolí nejmíň...
Znovu se mi obnovuje celý včerejší den a moje chuť se zahrabat pod zem a nikdy nevylézt stále roste. Bože ! Já nechci existovat ! Mám depresi , blbou náladu a je mi trapně , že jsem si myslela že by ke mě mohl cítit co já k němu. No ... moje blbost. Příště už takovou chybu neudělám. Fajn no... teď už jenom zbývá : jít dolů , nepozdravit toho idiota ,nechat se jím odvézt do školy , přežít den s Lukem za zadkem a poslouchat nudné kecy učitelů a potom být znovu v přítomnosti toho hňupa. Jo ... dnešní den vypadá přímo skvěle ! Já vím ... jsem úplně ukázkový optimista .

Se zahrnutými zuby a hromadou nadávek zvedám svůj velectěný zadek z postele a mířím do koupelny. Já se přece nebudu litovat kvůli nějakého debila , který si o sobě myslí , že není kdoví co !
Pořád naštvaná , vycházím z koupelny a otvírám svůj chrám s oblečením. No jelikož potřebuju zamaskovat ty ehm...čáry na své ruce a venku právě začalo pršet ,tak to dneska vidím na rolák. Alespoň že to počasí stojí dneska při mě. Nejspíš jakési odškodnění za to ranní oslepnutí. No jo ...nevyspitatelné počasí Londýna.
Vytahuju teda černý úplný rolák a roztrhané tmavě modré jeany. Vlasy si stahuju do vyššího culíku . Když už můj zjev vypadá trochu jako člověk ,tak si beru batoh s věcmi a odcházím se dolů nasnídat.

Dole mě čeká jenom Zayn alias ,,moje tupá chůva,, , protože ostatní mají ještě půlnoc. Jak já jim jenom závidím. Taky bych se mohla celý den válet v posteli a nic nedělat , když bych si za jeden debilní koncert vydělala několik milionů. Můj plán má ovšem malý háček... neumím zpívat. Já vím maličký detail...
Ani ho nepozdravím a hned se hrnu k ledničce. Jelikož už vím jak vaří v nové škole ,tak si oběd nechám s radostí ujít. Místo obědu si beru půl ledničky s sebou a při mém odchodu to vypadá jako kdybych týden nejedla. Eh...no díky bohu za rychlý metabolismus. Jinak bych vypadala jako tank. ,,Ses rozhodla předběhnout Nialla a vyžrat ledničku dřív než on ?" Klid... počítej do tří a uklidni se. ,,To se mnou teď nebudeš mluvit ? Daniell já jsem to tak nem-" ,, Dej mi pokoj ! Slyšíš ?! Mě to nezajímá ! Už jednou si to řekl a teď mě tvoje debilní omluvy nezajímají !" S naštvaností jsem se zakousla do kusu sendviče, který jsem právě dotvořila a vyšla s bundou a batohem k autu. No já vím , že jím jako hladový aligátor , ale nehodlám celý den umírat hlady. Po chvilce se objevil Zayn a vypadal ... smutně ? Eh.. idiot ! Ať se cítí jak chce. Má prvně přemýšlet mozkem než vypustí z pusy něco co vymyslel jeho rozkrok.
Odemknul auto a já si mohla konečně sednout. Ta taška má snad sto kilo ...

Cesta probíhala v trapném tichu. I za rádio s dechovkou bych v tu chvíli byla vděčná , ale doprošovat se ho nebudu.
Po snad půl hodině jsem ,,konečně ,, před školou. No ,, konečně,, hrozně se mi tam totiž chce. Komu taky jo , že ?
Chtěla jsem vystoupit , ale zamknul. Co jako zkouší ?! Tak jo Daniell ...uklidni se a pokus se toho hňupa nezabít. ,,Co jako děláš ty idiote ?! " ,, Nejsem idiot ...a promluvit si s tebou. " ,,No to máš fakt smůlu, protože já s tebou ne a o tom idiotovi by se dalo spekulovat idiote ! Můžeš laskavě odemknout to blbý auto ?!" ,, Nekřič kotě..." Já.Ho.Zabiju ! Skočila jsem po něm a snažila se mu vytrhnout klíčky od auta. Bohužel se mi při tom vyhrnul rukáv , ale to už ten kretén začal jančit. ,,Daniell !!!? Co je tohle ?!" Surově mě chytil za ruku a v očích se mu sbíral vztek. ,, Pusť mě !" Vytrhla jsem mu v nepozornosti klíčky a chtěla odejít. Bohužel... zatáhl mě za nohu zpátky a povalil pod sebe. Nebudu lhát...vypadalo to jak scéna z filmu pro dospělé. Klečel nade mnou a znovu mě držel za ruku. Můj zadek byl namáčklý na řadící páku a že by to bylo pohodlné se říct nedalo. Jestli tam nebudu mít modřinu bude to zázrak. I když... představa že bych měla na zadku otisk řadící páky je dost vtipná , ale zpátky k idiotovi. ,,Je-je t-to to co si myslím že je !!!?" Uhnula jsem pohledem , ale nebylo moc kam. U obličeje mě pálil jeho horký dech. ,,To není tvoje věc !"
,, Omyl kočičko ! Jelikož jsem tvoje CHŮVA ,tak za tebe zodpovědnost ! Proč jsi to doprdele udělala !?" Do očí se mi nahrnuly slzy a vědomí , že nemůžu ani utéct bylo k zblázní. Začínala jsem být zoufalá a hysterická. ,, Proč ! Proč ? Tak se zamysli proč ! Kvůli-"  Radši jsem to nedořekla , protože mu nehodlám přiznat , že jsem jako ty slepice venku co po něm slintají. ,, Protože jsi slyšela to co jsem řekl ?" Sklopila jsem oči a začala ještě víc brečet. ,, Můžeš mě laskavě teď hned pustit , abych nepřišla pozdě ?!" ,,Ne ! Kurva Daniell nemůžeš si mě poslechnout ? Já to takhle nechtěl ! A to co jsem řekl bylo-" ,,Bylo dost jasný ! Řekl jsi ,,Jediné co k ní cítím je sto metrový odstup. Bez urážky brácho , ale fakt netuším kde jsi na něco takového přišel. Nenávidím ji a to se nikdy nezmění. "
,,Je to dost do podrobna nebo jsem něco vynechala ?!" ,,Co jsem řekl jenom , abych tvojemu bratrovi zavřel hubu ! To není pravda Daniell ! Nemyslel jsem to tak ! Nic z toho není a nebyla pravda ,Daniell ! Já ...je mi líto ...to co jsem řekl a vím že to nemůžu vzít zpátky , ale ..."  ,, Čemu jsi nerozuměl na větě Mě to nezajímá !!! A můžeš ze mě laskavě slézt ?!" Milostivě ze mě slezl a já už chytala vylézt z auta, když v tom mě začalo šíleně štípat moje zápěstí. Znovu mě za něj chytil a pevně ho drtil. Teď už jsem nebrečela jen kvůli něj, ale i kvůli bolesti , která mi opět projela celým tělem. ,,To-to bolí ,Zayne ." S bolestí v očích jsem se na něj podívala a čekala až mě pustí. ,, Jestli mě máš aspoň trošku rád...,tak to neřík-"  ,, Neřeknu mu to , když mi slíbíš , že už to neuděláš." Bez jediného slova jsem zabouchla dveře auta a naplno se rozbrečela. Doběhla jsem do školy na záchody a pokusila se zamaskovat to , že jsem brečela.

Pohled Zayna
Už od rána je na mě nasraná . Nevím proč jsem to vůbec řekl. Lituju toho a nevím co mám dělat ,aby mi odpustila. Ráno jsem se s ní snažil nějakým způsobem navázat konverzaci . ,,Ses rozhodla předběhnout Nialla a vyžrat ledničku dřív než on ?" Ok asi to nebyl moc dobrý nápad , ale to napětí mezi námi mě deptá ,,To se mnou teď nebudeš mluvit ? Daniell já jsem to tak nem-" ,, Dej mi pokoj ! Slyšíš ?! Mě to nezajímá ! Jednou už jsi to řekl a teď mě tvoje debilní omluvy nezajímají !" No tak fajn byl to hodně blbý nápad. Naštvaně se zvedla a odešla se sendvičem v puse. Vypadala hrozně roztomile . Naštvaná a přesto dokonalá i s sendvičem v puse. Nad svou myšlenkou jsem se uchechtl a potom se za ní znovu vrátil do reality ,ve které mě nenávidí.
Celou cestu v autě byla potichu. Naschvál jsem nezapínal rádio v utkvělé představě , že se mnou bude mluvit. No ... moje blbost. Nejradši bych si nafackoval za ty pitomosti co jsem včera říkal.

Před školou už jsem to nevydržel a zamknul auto. Nevím čím jsem přemýšlel , ale mozek to nebyl. Potřeboval jsem si s ní promluvit a bylo mi jedno jestli dobrovolně nebo jí to budu řvát do ucha. Prostě to musí slyšet. ,,Co jako děláš ty idiote ?! "
,, Nejsem idiot ...a promluvit si s tebou. " ,,No to máš fakt smůlu, protože já s tebou ne a o tom idiotovi by se dalo spekulovat idiote ! Můžeš laskavě odemknout to blbý auto ?!" ,, Nekřič kotě..." Sss...to jsem neměl říkat. Vrhla se po mě a ačkoliv to ona nevěděla ,tak jsem měl napasovanou její nohu v rozkroku. Za jiných okolností by se mi to líbilo , ale teď mě málem vykastrovala.
Jak se se mnou prala o klíčky ,tak se jí vyhrnul rukáv bundy a já viděl řezné rány po žiletce. Co jí to napadlo ?!  ,,Daniell !!!? Co je tohle ?!"  Možná až moc hnusně jsem jí chytil tu ruku a zkoumal co si udělala . Vyhnula se tepně , ale žíly byly prořízlé. Teď už vím co dělala v té koupelně. Já jsem takový idiot ! Že jsem radši nedržel hubu ! Tohle si udělala jenom kvůli tomu co jsem řekl ! Cítím se jako kdybych jí ničil život. Proč si tohle udělala ? Byl bych radši kdyby mi vrazila jednu dobře mířenou a kopla mě do rozkroku , ale tohle... To jsem nechtěl. Měl jsem radši říct Louisovi pravdu a ne ze sebe dělat bezcitného Bad Boye , kterého nic nerozhodí.  ,, Pusť mě !" Její hlas mě vrátil zpátky do reality a ve mě se sbíral vztek a lítost.
,,Je-je t-to to co si myslím že je !!!?" No tak ne asi... Uhnula pohledem a viděl jsem jsk začala brečet. Z posledních sil mi zakřičela do obličeje ,,To není tvoje věc !" A snažila se mě ze sebe dostat. No ... nejsem na tom tak špatně ,aby mě přeprala holka hubená jako párátko.
,, Omyl kočičko ! Jelikož jsem tvoje CHŮVA ,tak za tebe zodpovědnost ! Proč jsi to doprdele udělala !?"
,, Proč ! Proč ? Tak se zamysli proč ! Kvůli-"  kvůli mě ? To chtěla říct ? Má mě ráda a proto si ublížila ? Ne to je kravina..., ale proč teda. Možná...
,,Protože jsi slyšela to co jsem řekl ?" Neodpověděla... Odklopila zrak od mého obličeje a já už byl nepříčetný.

,,Můžeš mě laskavě teď hned pustit , abych nepřišla pozdě ?!" ,,Ne ! Kurva Daniell nemůžeš si mě poslechnout ? Já to takhle nechtěl ! A to co jsem řekl bylo-" ,,Bylo dost jasný ! Řekl jsi ,,Jediné co k ní cítím je sto metrový odstup. Bez urážky brácho , ale fakt netuším kde jsi na něco takového přišel. Nenávidím ji a to se nikdy nezmění. " Pořád mě udivuje jak si tu blbou větu pořád pamatuje. Tím víc to bolí.
,,Je to dost do podrobna nebo jsem něco vynechala ?!" ,,Co jsem řekl jenom , abych tvojemu bratrovi zavřel hubu ! To není pravda Daniell ! Nemyslel jsem to tak ! Nic z toho není a nebyla pravda ,Daniell ! Já ...je mi líto ...to co jsem řekl a vím že to nemůžu vzít zpátky , ale ..."  ,, Čemu jsi nerozuměl na větě Mě to nezajímá !!! A můžeš ze mě laskavě slézt ?!" Zvedl jsem se z ní , ale hned jak chtěla vzít za kliku jsem jí znovu chytil a přitáhl k sobě. V zápětí zachrčela bolestí. Tohle jsem nechtěl. ,,To-to bolí , Zayne."
,,Jestli mě máš aspoň trošku rád...,tak to neřík-"  ,, Neřeknu mu to , když mi slíbíš , že už to neuděláš." Pohlédl jsem na ní s nadějí v očích , ale už jsem viděl jen její uslzenou tvář a zabouchnuté dveře.

Byl jsem nasraný sám na sebe. Udeřil jsem hlavou o volant a pět minut jenom seděl a troubil hlavou na celé kolo. Chystal jsem se teď jet domů... Tohle chce panáka a ne jednoho.

Doma měli kluci ještě půlnoc ,a tak jsem vzal flašku něčeho a odnesl si to k sobě do pokoje. Byla plná a mě lákalo se podívat na její dno. Sice jsem ještě nesnídal a je teprve půl desáté ráno , ale who cares ?

-----------------------------------------------------------
Ahoj zlatíčka 😘
Tak další díl je na světě. Má 1998 slov. Tím vám chci říct ,že mám hodně písmenek a hlavně pololetních,takže minimálně tři až čtyři dny nic nečekejte. Omlouvám se ,ale nebudu na to mít čas. Naše učitelka dějepisu ne totálně *píp a ostatní se taky zbláznili.

TerkaTomlinson91