Chůva za všechny prachy - Z.M

17. Nenávidím tě !!!

Pohled Daniell
Byla jsem pořád naštvaná na Zayna a to jak se mi pořád plete do života. Nicméně žízeň byla silnější než moje vůle. Otráveně jsem se zvedla z postele a vyšla ven z pokoje. Chystala jsem se sejít dolů do kuchyně, ale zarazil mě něčí rozhovor. Podle hlasu jsem poznala bráchu a Zayna. Zajímalo mě o čem se baví a tak jsem se skrčila do dřepu a schovaná za roh zábradlí je poslouchala. ,,Miluješ ji ?" ,,Co ne ! Zbláznil ses ? Leze mi na nervy a provokuje mě . Dělá mi ze života peklo. Jak bych ji mohl milovat ?" Au ... obrovská bolest prostupovala mojí hrudí a zastavila se na mojí levé straně hrudníku. ,,Něco k ní cítíš ... vím to. Jenom jí prosím neubliž." ,, Jediné co k ní cítím je sto metrový odstup. Bez urážky brácho , ale fakt netuším kde jsi na něco takového přišel. Nenávidím ji a to se nikdy nezmění. "
Šílený pocit sevření a smutku. Z očí mi začly téct vodopády slz. Horké ,slané kapičky se mi kutálely po tvářích a já je neuměla zastavit. Řasenka vzala za své a černé kapky mi pomalu začali zbarvovat obličej. Takhle jsem se cítila jenom párkrát v životě. Poprvé když mamka umírala a já jí nemohla pomoct. Ten pocit bezmoci byl tak... A potom podruhé zas úplně jiný odporný pocit strachu , když mě chtěl znásilnit Jacob. No a teď ? Šílená tupá bolest na srdci. Jako by někdo vzal ostrý střep skla a zabodl mi ho bez kapky soucitu do srdce. Zní to jako klišé , ale přesně tak moc to bolí. Nevím co blbnu . Vždyť ... já toho arogantního idiota nenávidím ! Tak proč mě tak šíleně bolí to co řekl ? Další nekonečné vodopády slz. Už se neudržím ani ve dřepu. Celé mé tělo se až nepřiměřeně chvěje pod návalem vzlyků a odmítá udržovat rovnováhu . Můj zadek dopadne na podlahu a zády se opřu o studenou zeď. Pokrčím nohy a přitáhnu si je k tělu. Ruce a hlavu si dám do klína a opět mnou otřásají tiché vzlyky. Můj pokus o to se postavit, naprosto zavrhly moje nohy , které odmítají spolupracovat. Další pokus je přerušen hlasem jehož majtel mě jak řekl nenávidí . ,,Daniell ? Co se stalo ?" Tohle nemůže myslet vážně ! Po tom všem co řekl. Jasně on neví, že jsem je poslouchala , ale to jako nemá svědomí ? ,,Ty se ještě ptáš ?! Jsi jenom debilní arogantní kretén!  ! Nenávidím tě!" Tupě tam stál a zíral na můj zadek , který se teď rychlostí světla zvedal ze země. Ani nevím ,kde se to ve mě všechno vzalo ,ale najednou jsem cítila ještě větší bolest ,než před tím a ještě k tomu vztek. Šíleně silný vztek k osobě, kterou jsem si ještě před pár dny myslela že ... mám ráda ? Chci aby ho to bolelo tak jak to teď bolí mě. Chci mu dát najevo jak mi to ublížilo. Všechno to co řekl. Ne ! Nemám ho ráda a ani už nechápu jak jsem si mohla myslet něco jiného. Je to jenom další arogantní hvězdička , která si myslí že před ním jde každá do kolen ,nebo ještě líp , že mu rovnou skočí do postele. Já jsem tak blbá a naivní ! Jak mě jenom mohlo napadnout že by on... Ale to je jedno. Odběhla jsem do pokoje a zamkla se. Nechtěla jsem ho slyšet , natož ho vidět. Hned jak se ty pitomé dveře zabouchly ,svezla jsem se po nich dolů na zem a znovu začla brečet. Párkrát bouchnul do dveří a tím to skončilo. Rozhodně jsem se zvedla z podlahy a zamířila do koupelny . Sedla jsem si na okraj vany a sáhla po žiletce. Bez přemýšlení jsem udělala první řez skrz žílu a druhý hned následoval. Krev mi začala téct proudem a pocit úlevy od veškeré bolesti se dostavil. Znovu jsem si vzpomněla jak jsem se řezala kvůli šikaně a kvůli mé ,, práci ,, . Když je na vás pořád vyvíjený tlak. Tlak ze strachu že nebude mít peníze na jídlo ,na to aby vaše matka mohla zůstat v nemocnici nebo na to abyste si mohli zaplatit školné... Prostě jsem nemohla. Už se to nedalo vydržet a ten šílený stres se na mě podepsal. Nevěděla jsem jak si ulevit a tohle byla fyzická bolest , která přebila tu psychickou. S rozklepanýma nohama jsem se postavila a přešla k umyvadlu ,kde jsem odhodila zakrvácenou žiletku. Rány nebyly moc hluboké,ale o to víc krvácely. Ponořila jsem pořezanou ruku pod proud teplé vody. Štiplavá a nepříjemná bolest mi projela celou rukou a následně tělem. Semkla jsem víčka k sobě a rty stiskla do úzké čárky. Rudá voda postupně odtékala a bolest ustupovala. Jenom krvácení nechtělo přestat. Vytáhla jsem ruku a vyndala obvaz , kterým ji obvázala.
Za dveřmi se ozval hlas Louise. ,,Daniell !? Jsi v pořádku ? Proč máš zamčeno ?" Tohle mi vážně ke ,, štěstí,, chybělo. ,, J-jo j-jsem v pohodě !" Odpovídám poněkud roztřeseným hlasem , kterého si určitě všimnul. V zápětí slyším jak Louis zasunuje do zámku náhradní klíč . Chvíli se za dveřmi vzteká , protože jsem nechala v zámku ten svůj a nejdou mu otevřít dveře. Potom se odve prudká rána a dveře jsou ven z pantů. Rychle si beru před sebe ručník,aby nic nepoznal. ,,Daniell ,kde jsi ?" No kde asi ? Tak velký pokoj zas nemám. ,,V koupelně" ,, A proč máš zamčeno ?" Slyším jak se kroky přibližuje k dveřím koupelny. ,,Ehm... protože se tu koupu ? Jo koupu se ." Klika na dveřích se nebezpečně pohnula a dveře se lechce pootevřely. ,,N-nechoď sem ! " ,, Proč co se děje ?" ,,J-jsem na-nahá !?" ,,Ty brečíš Daniell ?" ,,N-ne !" Snaha o pevný hlas tak úplně nevyšla. ,,Daniell prosím odpusť mi to co teď udělám ." Než jsem stihla nějak zareagovat , stál přede mnou . Naštěstí jsem měla pořád ten ručník a tak jsem si ho jen prehodila přes ruku. Uznávám ...vypadalo to velmi nenápadně. ,,Louisi ! Co kdybych fakt byla nahá !?" Pobaveně se zašklebil a opřel se o rám dveří. ,,No bože tak bych tě viděl no. Ale měl jsem pravdu. Brečíš a nekoupeš se. Co se děje kotě ?" Nad tou jeho přezdívkou mi trochu zacukaly koutky. Když jsem byla malá a něčeho se bála , šla jsem za ním a on vždycky říkal , že jsem jako umazlený kotě. ,,Nic jenom jsem se dívala na Titanic ,rozbrečela se a teď se chtěla jít koupat." ,,A proč máš zamčeno ? Hmm ?" Na sucho jsem polkla a snažila se rychle vymyslet odpověď. ,,Aby mi sem můj otravný bratr nelezl, když budu nahá ?" ,,Ha ha slečinka je vtipná ?" ,,Ne slečinka bydlí s pěti pubertálními prasátky." Uraženě našpulil pusu a zkřížil ruce na hrudi. ,,To se mě jako snažíš napodobit ? Tak to máš smůlu protože dokonalý originál sedí před tebou drahý bratře."