Cold

6

Šel jsem po silnici , až jsem došel k lesu. Viděl jsem na fotce, že okolo je les. Takže ten barák musí být tam. Les je velký a nepochybuji o tom. Měsíc mi svítil na cestu, takže jsem si nemusel brát baterku. Upřímně, zakopával jsem o větvičky a měl strach , ale já to místo musel najít. Měsíc, svítil jen proto, protože byl úplněk. 

Jdu už dobré  2 hodiny a pořád nic. Bloudím a nemůžu nic najít. Tedy až do té doby, než uslyším až nelidský křik. Pomalu jsem šel k místu, a uviděl tu budovu.

Sakra, já ji opravdu našel..

Chtěl jsem jít blíže ale zastavily mě oči, svítící ve tmě. 

Co, to, je...?

Tlukot srdce se mi zvýšil, když jsem zjistil, že se oči pohybují. Někdy bylo slyšet praskání větviček a někdy šustění různého křoví. Najednou vše přestalo.

 Bylo úplné ticho. 

Žádné šustění listí, žádné praskání větviček, žádný křik. Byl jsem úplně dezorientovaný a do toho skoro nic nevidím. Ani jsem nic nepostřehl a už jsem byl na zemi. V paži jsem měl neuvěřitelnou bolest a nevěděl co se děje . Cítil jsem tlak nad sebou. Vrčelo to na mě a já se zmohl na cukání sebou a ječení. Řval jsem jak jsem mohl, ale nic mi nepomohlo. Jeho drápy  se zabořily do mé rány více a já bolestně zařval. Chytilo mě to za nohu a začalo mě to tahat po zemi. Řval jsem bolestí jak mi jeho zuby zakousával hluboko do nohy. Rukama jsem se snažil zapřít ale to stvoření mě táhlo dál. Teď už mi nikdo nemůže pomoct. Táhlo mě to přes všelijaké trámy a dřevo. Bolelo mě to , jak mě po tom tahal. Dotáhl mě někam do sklepa a tam mě pustil. Ucítil jsem stékající krev po rameni a obličeji. Neudržel jsem se a omdlel.

Po 10 min

Otevřel jsem oči. Rukou jsem chtěl chytit ruku, v které jsem měl nepopsatelnou bolest. Okolo celého těla jsem měl svázaný provaz a když jsem se hýbl, provaz se zařezával více do mé kůže. Muž, který měl drápy, vlastně vlkodlak, přišel blíže a ukázal mi své drápy. Začal jsem brečet a nekontrolovatelně se klepat strachem. Chtěl jsem mluvit, křičet, ale přes pásku jsem nemohl nic. Zasekl se mi do nohy a já chtěl křičet co nejvíce. Snažil jsem se hýbat, ale nic mi nešlo. Začal jsem se klepat do nesnesitelné míry, kdy už jsem věděl, že mám panický záchvat. 

Nemohl jsem se soustředit přes ten hrozný křik, který šel ze sklepa. Položil jsem svou knihu a šel dolů. Vím, že někoho odtáhli a nelíbí se mi, když jim ubližují. Neměl bych to tedy říkat, sám jsem špatným příkladem. ,,Kdo to je?" Sešel jsem schody a podíval se na kluka, který měl svěšenou hlavu dolů.

By nikdo nečekal že ? :DD šach mat baby! :P -Blood