Cold

22

Přehodil jsem si přes rameno lano a vzal nabitý mobil do ruky.

Stiles: Dnes spím u Scotta, tati :) Žádný strachy...

Odeslal jsem zprávu, i když jsem věděl, že je to sprostá lež, kterou já říkám dost často. Vyšel jsem z baráku a hned kousek při cestě jsem se lekl, když proběhla toulavá kočka po listí. Vážně, takhle jsem se lekl ani ne nedávno. Po cestě mi občas vyli vlci a houkali sovy. 

Zaslechl jsem konečně spíše lidské výkřiky, než normální vytí.

Myslel jsem si, že tu budeš. 

Potichu jsem se vkradl do sklepení přes úzké otevřené okno, které jsem hledal docela dlouhý čas, co tu čumákuji. Opatrně jsem vklouzl dovnitř a porozhlédl jsem se. Okamžitě jsem se lekl, když jsem viděl tu sbírku zbraní, která visela na zdi. Kdo tohle má proboha u sebe ve sklepě. ,,Halo?" Zaslechl jsem ženu a hledal místo, kam se schovat. Rychle jsem se schoval vedle schodů, kde jsem si myslel, že nejsem vidět. Vzal jsem si do ruky kovovou tyč, co tam měla opřenou. ,,Kdo?" Otočila se na mě a než stihla reagovat, přetáhl jsem ji tyčí silně po hlavě. Než jsem se z toho oklepal, rychle jsem popadl izolepu a lano. ,,Nebudeš mi kazit život, ty ženská prokletá," Zasyčel jsem a svázal ji. Slyšel jsem různé steny dívek, ale na to se nemohl soustředit. Jsem tu za jedním účelem, a to odstranit tuhle prokletou ženu ze života. 

Čekal jsem skoro hodinu, než se ta žena probrala. Dokonce ji nepomohlo ani polití studenou vodou. ,,Kdo jste a co sakra děláte v mém sklepě?!" Zakřičela na mě a začala sebou cukat. ,,Možná mi to bude líto, ale vy jste udělala horší věci," Pokrčil jsem rameny.