Cold

39

Po určité době jsem se vyklonil z okna a nikoho neviděl. "Zavřel" jsem si okno, které bylo rozbité. Lehl jsem si na postel a jen se snažil usnout. S otevřeným oknem mi to moc nejde! 

Probudil jsem se na vibraci mobilu. 

Derek: Jsi tu? 

Derek: Nebo... Spíše jestli jsi vzhůru

Derek: Chtěl bych si promluvit.

Sledoval jsem mobil, na který mi ukápla slza. Nevím ani proč brečím, ale asi to má nějaký důvod. 

Me: Kdy by jsi chtěl? 

Chvíli jsem čekal na odpověď.

Derek: Teď...

Nadechl jsem se a jen vzal do ruky mobil pořádně. 

Me: Kam mám přijít? 

Derek: Nikam nechoď

Položil jsem mobil na stůl. Ani nechápu, jak nám nemůže Derek věřit. Copak jsem lhář? Možná v něčem ano, ale nic zásadního. Přichytal jsem se sám, když jsem se snažil očistit.

Leknutím jsem sebou cukl, když jsem zaslechl hluk u okna. ,,To okno je mi líto," Stál uprostřed mého pokoje. Jen jsem mlčel a díval se na něj. ,,Vím že jsem to přehnal," Stále stál na místě. ,,Odpustíš mi?" Povzdychl jsem si a jen utřel tichou slzu. ,,Za co ti mám vlastně odpustit?" Mlčel a jen se na mě díval. ,,Za to, že jsi mi rozbil okno, nebo za to, že mi nevěříš?" Přišel ke mně blíže. ,,Pokud mi nebudeš věřit ani po tom, co ti to řeknu, tak si nemáme o čem promluvit," Utekla mi další slza. Přišel ke mně a objal mě. ,,V klidu mi to vysvětli, až přestaneš plakat," 

Tiše jsme oba leželi u sebe, než jsem mu rukou zajel...