Magnus a Alec/Malec - Temná Dimenze

Třetí kapitola - Budoucnost

Po sfouknutí svíček si Alec rozbalil všechny své dárky.

Od Maxe dostal krásný zářivě stříbrný kompas, aby prý vždy našel cestu domů. Od Izzy černou bundu, od Jace speciálně upravený luk z pružného dřeva a od rodičů klíče od přístavby u domu, kterou pro něj upravili v malý útulný byt.

Všechny dárky byly krásné a každý z nich Aleca překvapil a potěšil. Největším překvapením však byl byt od rodičů.

Po rozbalení dárků Alec rozdělil dort, všichni si sedli a snědli své kousky a popovídali si o dárcích. Po chvíli rodiče začali mluvit o Alecově budoucnosti, což nesnášel. Měl pocit, že do toho, dle rodičů, nemá co mluvit. Jace to věděl a trápilo ho to, možná víc než samotného Aleca, ale nechtěl do toho vstupovat, bez jeho souhlasu.

Alec si všechno vyslechl a nezúčastněně přitom přikyvoval. Marysa chtěla začít s další možností Alecova uplatnění v kolonii, když jí do toho Alec skočil a řekl:

„Jsem trochu utahanaj a chtěl bych se podívat na ten byt, jestli ti to nevadí. Mohli bychom to proprat jindy?"

„Jistě, tady jsou klíče. Můžeš se tam porozhlédnou a začít stěhovat své věci z pokoje."

.

.

.

.

Když Alec vstoupil do upravené přístavby, uviděl širokou vstupní místnost a malou knihovnu s tmavě zeleným křeslem. Naproti byli dveře. Po jejich otevření předním stála velká postel světlé barvy, velká šatní skříň pokrytá vyřezávanými runami a dlouhý psací stůl s židlí. Postranní dveře ve vstupní místnosti vedly do krásné prosvětlené koupelny se sprchovým koutem a záchodem. Všechno bylo velmi malé a útulné. Nad tím vším se vděčně pousmál.

Věděl jaká je skutečnost. Možnosti kolinie jsou omezené a rodiče si na přestavbě museli dát opravdu velkou práci. Byl vděčný a zároveň měl trochu pocit, že jim za to něco dluží. 

Zrovna vykoukl z malého okýnka v koupelně, kdy ho najednou někdo vzal za rameno.Průdce se otočil a uviděl svého nejlepšího přítele.

„Nazdar kámo, tak co, jak se ti to líbí. Myslím, že to tu upravili suprově." řekl Jace.

„Moc se mi to líbí. Pomáhal jsi jim s tím co?" zareagoval Alec.

„Všichni jsme pomáhali i Max, ale kvůli tomu jsem teď za tebou vlastně nepřišel. Víš, rád bych věděl, proč rodičům konečně neřekneš, že nesouhlasíš s jejich názorem na tvou.....hmm....budoucnost?" řekl Jace rozpačitě.

Alec se zhluboka nadechl, zakroutil hlavou zprava doleva a odpověděl „myslím si, že by to nemělo smysl. Vyvolalo by to jenom hádku. Nechci jim přidělávat starosti, tolik jim na tom záleží. Myslí to dobře a možná, že mají trochu i pravdu. Získat časem post.....".

Alecovi a Jacovi zazvonil pager, speciálně vyrobený pro lovce v záloze.

„Asi nějaká naléhavá mise. Pojď, rychle, jdeme." Řekl Jace automaticky.

.

.

.

.

(Po dvaceti minutách v zasedací místnosti pro členy mise)

„Zdravím všechny členy téhle pohotovostní mise. Vím, že jsem vás většinu odvolal během volných dnů, ale jedná se o neodkladnou záležitost. Právě dnes máme možnost útoku na nepřátele. Zaznamenali jsme vysokou aktivitu démonů v oblasti bývalých kancelářských prostor. Musíme na ně zaútočit dříve, než oni zaútočí na nás. Rozdělíme se na čtyři týmy. Každý bude mít na starosti část území k pročesání a v případě potřeby povolá posily. Všem vám děkuji za účast na této mimořádné misi a přeji vám hodně štěstí." Pronesl člen rady Karl Branwell roboticky.