Magnus a Alec/Malec - Temná Dimenze

Devátá kapitola - Odpověď

„Proč jsem tě políbil? Řekl bych, že z mého pohledu je to zatím tvá nejlepší otázka."

Alec stál nehnutě s pohledem upřeným na Magnuse a čekal na tolik vytouženou odpověď.

Magnus z jeho postoje vycítil, že je z toho trochu nesvůj a tahle otázka je pro něj velmi důležitá.

„Dobrá tedy, řeknu ti to!"  Odmlčel se. „Chtěl jsem odvést tvou pozornost, abych mohl utéct."

Poté nastala krátká chvíle ticha.

„Aha, jistě, to........je............hmmm........pochopitelné."  Řekl Alec se sklopeným a trochu zklamaným pohledem. Na Magnuse se nepodíval, dokud nezačal zase mluvit. „Ale to není všechno. Vždycky mě zajímalo, jaké to je políbit Lovce stínů, nikdy předtím jsem to nezkoušel. Navíc u tebe mi bylo jasné, že tě to vyvede z míry."

„Vážně? Nikdy jsi s žádným Lovcem..........jak to myslíš, že jsi to věděl?"  pronesl Alec nervózním hlasem.

„No vzhledem k tomu, že tě více zajímají muži než dívky a já jsem navíc podsvěťan, napadlo mě, že bude dost jednoduché, tě tím trochu rozptýlit."  Odpověděl Magnus sebejistě.

„O čem to mluvíš, já nejsem........proč si to myslíš.......a jak bys to vůbec mohl vědět?"

Magnus se napřímil a trochu pousmál nad Alecovím blábolením a pak rychle řekl „nevěděl jsem to, ale teď už to vím, sám jsi mi to potvrdil tím, jak se teď chováš a chápu, že se toho bojíš."

„Já se ničeho nebojím a ani nemusím. Nejsem gay, jasný!!"  Řekl Alec tentokrát už trochu naštvaně.

„Před Spolkem a tou vaší celou úžasnou kolonií si můžeš předstírat, co chceš, ale přede mnou, to dělat nemusíš. Já ti za to hlavu neutrnu, nevadí mi to, obzvlášť u takového fešáka, jako jsi ty." Pronesl Magnus tím nejvlídnějším a trochu koketním hlasem.

Alec na něj zíral. Vypadal, že by rád něco řekl, ale nešlo to.

Magnus se na něj také díval a začal mluvit, když viděl, že Alecovi to nejde. „Takže dáš mi teď už ten prsten, myslím, že jsem ti toho řekl víc než dost! Co se týče tvé poslední otázky, nemusíš si s tím tu tvou pěknou hlavičku zatěžovat. Udělal jsem to, abych nemusel umřít a mohl utéct, nic víc. Neměl jsem moc času o tom přemýšlet. Ty už by jsi o tom taky neměl přemýšlet, prostě mi dej ten prstem a tím tu skončíme. Můžeme potom už jen doufat, že se znovu nikde nepotkáme a nebudeme se muset zase dostat do tak nepříjemné situace."  Tím ukončil svůj monolog a natáhl ruku před Aleca v očekávání na svůj prsten.

Alec se mu podíval do očí. „Děkuji, za všechny tvé odpovědi."  Řekl tak potichu, že ho Magnus slyšel jen proto, že stál tak blízko. Alec natáhl svou ruku nad tu jeho a položil mu prsten do dlaně. Magnus si ho prohlédl a natáhl na ukazováček pravé ruky.

„Žij tak, jak uznáš za vhodné, Alexandře."  Řekl, otočil se k Alecovi zády a vydal se na cestu. Už byl skoro u východu z místnosti, když uslyšel.

„Magnusi!?"  zastavil se, ale neotočil.

„Jak to, že jsi mi i přes naše zábrany mohl poslat vzkaz? A co jsi udělal, tak hrozného, že tě spolek chce klidně i mrtvého?"  Teď už se Magnus na Aleca ohlédl přes rameno.

„Za tyhle odpovědi, by jsi už musel zaplatit, ty mě."  Poté otevřel portál a vešel do něj.