Magnus a Alec/Malec - Temná Dimenze

Šestnáctá kapitola - (Ne)správně položené otázky

Alec seděl a přemýšlel už pár minut a to Magnuse pořádně znervózňovalo. Už to v něm začínalo vyvolávat pocit, že to Alec musí dělat schválně!

„Hodláš ty otázky ještě dnes položit!?" zeptal se Magnus nevrle.

„Jistěže ano." Odmlčel se. „Nevěděl jsem, že jsou čarodějové tak nedočkaví."

„Nevím, jací jsou čarodějové obecně, ale já zrovna trpělivostí nepřetékám."

Alec se tím, jak je Magnus díky tomu nervózní trochu bavil, ale nechtěl ho už dál trápit a tak začal.

„Moje otázka zní: Proč sis chtěl, přečíst složku vedenou Spolkem o tvé osobě?"

„No konečně!!!!"  Pronesl jásavě. 

"Proč jsem si jí chtěl přečíst? Jsou v ní informace o mé osobě. Cenné informace. Chtěl jsem vědět, jestli na mě Spolek něco má, něco co by mohl použít proti mně. Tedy v případě, že by došlo ke střetu mezi mnou a Spolkem. Pokud se to z té složky dozvím, tak s tím můžu v čas něco udělat. Ta složka má v sobě ukrytá jistá tajemství, která by mě mohla poškodit." Poté Magnus přestal mluvit, ale nepřestal zírat na Aleca.

„Jaká tajemství?" svraštil čelo Alec.

„To už není součástí dohody, Alexandře. Přejdi k další otázce." Aleca tahle odpověď zklamala, ale Magnus měl pravdu. Jasně bylo řečeno, že na doplňující otázky odpovídat nebude.

„Dobrá. Druhá otázka zní: Jak zemřelo těch devět Lovců stínů, s jejichž smrtí, jsi podle všeho měl mít co dočinění?"

„Uhořeli! Všichni, uhořeli!" Magnus to řekl trochu posmutněle. „To je vše."

„NO TAK POČKEJ!! Tomuhle já neříkám vyčerpávající odpověď!" Magnus jen letním pohledem zavadil o Aleca a vydal se na cestu po místnosti. „Není k tomu co víc dodat. Chtěl jsi vědět, jak zemřeli a to jsem ti řekl." Aleca tahle odpověď dost naštvala.

„NEZDÁ SE TI TO TROCHU NEFÉR!? Chci lepší odpověď! Rozveď to!" Magnus se otočil čelem k Alecovi a suše polknul. Vypadalo to, že je mu rozhovor o tom krajně nepříjemný.

„Tehdy byli tito Lovci posláni na misi. Měli jít prozkoumat prostory bývalé nemocniční budovy, ve které se podle všeho měli ukrývat nebezpeční démoni. Bylo to příliš blízko kolonie a spolek chtěl mít i tehdy čisté okolí, kvůli bezpečnosti. Lovci budovu prohledali, ale démoni v ní nebyli. Žádní tam nebyli. Budova byla čistá. Byl jsem poblíž a prozkoumával okolí. Byl jsem o to požádán. Budova začala hořet. Plameny byly všude. Objevily se z ničeho nic. Chtěl jsem jim tehdy pomoct. Zachránit je. Když jsem tam dorazil, do budovy už se nedalo dostat. Plameny se ani nedaly uhasit. Takovou moc nemám ani já. Byl slyšet jen jejich křik. Byl tak srdceryvný a plný bolesti." V tu chvíli se Magnus otočil k Alecovi zády a chvíli mlčel. Alec se ani nepohnul. Seděl dál na gauči.

„Já je nezabil! Mělo to tak jen vypadat!" začal znovu Magnus. Stejně rychle, jak začal, tak také skončil.

„To je vše? Víc mi toho neřekneš?" pokračoval za něj Alec.

„Ne! Není to ani třeba. Má odpověď byla více než vyčerpávající. Více toho vědět nemusíš. Stejně je to jedno." Alec se prudce zvedl z gauče. „Ne to není! Mě to není jedno! Chci vědět, kde je pravda! Co mi to tu vlastně chceš říct? Kdo je tedy zabil, když ne ty? Byla to snad jen náhoda?"