Magnus a Alec/Malec - Temná Dimenze

Sedmnáctá kapitola - Jedno si pamatuj, Alexandře!

Aleca Magnusova slova zároveň potěšila i vyděsila. Myšlenka, že Magnus po jeho polibku opravdu touží, byla velmi zvláštní. Nikdy by si ani ve snu nepředstavil, že Magnusovi se bude Alecův polibek opravdu líbit. Už vůbec by nepřemýšlel o tom, že by jeho polibek vyvolal nějaké pocity. Magnus vypadal, že mu šlo vždy jen o obchod.

Alec si nebyl jistý, jestli je správné ho znovu líbat, i když po tom velice toužil. Jeho city vůči Magnusovi se během krátké doby, co se s ním setkával, exponenciálně zvýšily. Měl strach. Strach z polibku, který by tyto city mohl ještě více posílit. Co když už nebude schopný se tomu bránit. Co když Magnus kompletně zničí tu bariéru, kterou léta pečlivě stavěl. Chránil se tím a chtěl v tom dál pokračovat.

Anebo ne? Možná už toho bylo dost. Možná je čas na změnu. Možná je čas, jednou udělat to po čem touží a ne to, co by měl.

Alec o tom stále usilovně přemýšlel a při tom se díval do Magnusových hnědých očí. Nejspíš už to bylo docela dlouho. Nebyl si úplně jist uběhnutým časem.

Magnus začal těkat očima. Prohlížel si Aleca i jeho reakce. Všiml si jeho nerozhodnosti. Magnus si byl oproti Alecovi jistý co chce. Na tom však nezáleželo. Rozhodl se to Alecovi usnadnit. Zasloužil si to. Po všem co Magnus zapříčinil svými smlouvami.

Zvedl se ze země.

„Měl bych jít. Už je načase. Děkuji za tvou milou společnost." Poté se otočil a směřoval k druhé místnosti, ve které vždy tvoří své portály. Po pár krocích se zastavil a pohlédl na zlomeného Aleca sedícího na pohovce. Díval se do země.

„Jedno si pamatuj, Alexandře! To kým jsme, z nás dělají naše rozhodnutí a naše činy. Ne rasa, ke které patříme." Alec zvedl hlavu a podíval se na Magnuse, který mu věnoval letmý úsměv.

Po pár sekundách se otočil a znovu zamířil k onomu pokoji. Šel dál, dokud neucítil sevření cizí ruky na své paži. Ta ho k muži za ním otočila čelem.

„Nemůžu tě nechat jen tak odejít!" řekl Alec a políbil Magnuse.

Alecovi ruce se přesunuly na Magnusova bedra. Pevně ho chytil a přitáhl si ho k sobě, co nejvíc to šlo. Chtěl zničit ten prázdný prostor mezi nimi. Něžně ochutnával Magnusovy rty. Připadaly mu tak sladké. Nikdy nic takového neochutnal. Cítil, jak mu tělem projíždí jemný elektrický proud. Dostal se do celého jeho těla a v tu chvíli věděl, že už nebude chtít přestat.

Magnus přejel oběma rukama po Alecově hrudi a zamířil k jeho hlavě. Levou rukou Alecovi zajel do vlasů stejně, jako to udělal při jejich prvním polibku. Druhou rukou spočinul na jeho krku a palcem mu jemně přejížděl přes kost čelisti. Alecův přístup ho natolik překvapil, že na malou chvíli nechal celou situaci v jeho rukách. Po jeho prozření a pocitu jemného elektrického proudu v těle, ale takhle pokračovat nechtěl. Alec svým činem rozvířil Magnusovy zábrany. Chtěl mnohem víc! Využil své ruce a přiblížil si Aleca, ještě blíž a prohloubil jejich polibek. Ten se stával stále silnějším a vášnivějším. Vždy ve správnou chvíli zajel špičkou jazyka do Alecových úst, který se tomu nebránil.

Alec cítil, jak se mu Magnus dobývá do úst. To se mu líbilo. Bylo to něco nového a neznámého, ale příjemného. Alec cítil čím dál víc, jak moc Magnuse chce. Přemístil své ruce na Magnusův hrudník, přestal ho líbat a svou silou ho odtlačil k nejbližší zdi, o kterou ho opřel. Maličko se snížil, aby si svou nohu pohodlně ukotvil mezi ty Magnusovi. Nedočkavě ho chytil za jeho pevný zadek, námáčkl své tělo na to jeho a vášnivě ho začal líbat.

Tíhou svého těla tlačil to Magnusovo ke zdi. Magnus si toho vlastně ani nevšiml. Chytil Aleca za boky a tiskl ho k sobě, dokud mohl dýchat. Magnus však oproti Alecovi zvládal mít čistější myšlenky a věděl, že taková chvíle nemůže trvat věčně. Po několika minutách Magnus cítil silnější a silnější chtíč, který mu nijak neulehčovala Alecova noha přejíždějící přes jeho rozkrok.

Zvolnil tempo a Aleca od sebe velmi lehce odstrčil. Opřel si své čelo o to Alecovo a zrychleně dýchal, stejně jako Alec. Nechtěl otevřít oči a všechno tím zničit, tak je nechával zavřené.

„Alexandře?" řekl udýchaně. „Hmm?" sotva ze sebe vysoukal Alec. „Moc se omlouvám, ale budeme muset přestat. Nechci, aby to došlo příliš daleko. Tam odkud už se ani jeden z nás nemůže vrátit zpět. Nechci, ale jinak to nepůjde. Musíme se vrátit tam, kam patříme. A ty ještě musíš vrátit tu složku."

„Nechci zpět! Chci tu s tebou zůstat. Vím, že pro tebe to možná neznamená to, co pro mě, ale já už se dál nechci schovávat. Jen kvůli strachu z následků." Řekl Alec velmi pomalu.

V tu chvíli Magnus narovnal hlavu a otevřel oči. Podíval se do Alecových očí. „Znamenalo to pro mě hodně, Alexandře." řekl velmi tiše a pohladil ho po tváři. Hned na to od sebe Aleca odstrčil a popošel o pár kroků. „A je to oprávněný strach. Nesmíš to nikomu říct, rozumíš!? Nesmíš nikomu říct ani o mě! Tím myslím i tvou rodinu. Nemůžeš nikomu věřit! Nechci, aby se ti něco stalo, jen kvůli mně! Slib mi to!" Alec mlčel. „SLIB MI TO, ALEXANDŘE!" Magnus zvýšil svůj hlas.

Alec se na krátkou chvíli zamyslel. „Dobře, slibuji."

Magnus popošel zpět k Alecovi i se svým ustaraným pohledem. Usmál se na něj, zajel mu rukou do vlasů a přitáhl si ho do krátkého polibku.

„Teď už opravdu budu muset jít. Stejně jako ty." Řekl Magnus couvaje od Aleca.

„Počkej! Uvidím tě ještě, že ano? Chci tě znovu vidět." Řekl Alec naléhavě.

Magnus se zeširoka usmál a řekl: „Jistě, že ano. Pošlu ti dopis." a ztratil se v portálu, který během svých slov stihl vytvořit.

Alec se chvíli na to místo díval a potom se vrátil ke stolu a vzal si svou brašnu. Promítl si, co všechno se dnes stalo a potom se vydal na cestu zpět, do své kolonie.

Tohle byla jedna trochu kratší kapitolka, než jste byli v poslední době zvyklí a vím, že po delší době. Omlouvám se za to, ale měla jsem dovolenou a trochu problém s časem. Pevně doufám, že se to aspoň trochu zlepší a že se vám příběh pořád líbí ;-)