Magnus a Alec/Malec - Temná Dimenze

Dvacátá pátá kapitola - VV

Trhnutí, s kterým se Alec probral, bylo tak silné, že řetízek svírající v ruce upustil. Byl trochu zmatený a začal se rozhlížet kolem sebe. Ještě mnohem více ho zmátl archív, který byl z ničeho nic liduprázdný. Stoupl si a začal se rozhlížet po celé místnosti, podíval se i za všechny rohy, ale nikdo tam nebyl. Vždyť ještě před chvílí tu bylo spoustu lidí.

Podíval se tedy na hodinky, které ho utvrdily v tom, co už tušil. Byl mimo sebe více než hodinu. Nevěděl, že prožívání cizí vzpomínky, je natolik časově náročné. Měl sucho v puse a cítil se rozlámaný, jako by celou noc spal na tvrdé podlaze.

Vrátil se zpět k oběma vytaženým složkám a řetízek si opatrně schoval do kapsy u kalhot. Rychle začal vyhledávat složky všech zbylých členů mise. Potřeboval vědět tři věci, nad kterými přemýšlel už během jeho výletu do vzpomínky Denise Quarty. Za prvé, zda všechny tváře, které u Stromu duší viděl, se budou shodovat s fotkami v kartách. Za druhé, jestli v některé z karet nebude další přívěšek nebo jiná cennost se vzpomínkou. Poslední věcí bylo sjednocení si myšlenek a informací o všech členech mise.

Hned po vytažení složek všech členů mise, si vzal do ruky velký zápisník s linkovanými stránkami a začal s vypisování nejdůležitějších informací o každém členu mise:

Anastazie Rourk, vědecká pracovnice, ve vzpomínce žena po jeho pravici. Dlouhonohá princezna s rovnými lesklými hnědými vlasy, vdaná za Dereka Rourka, dlouholetého pracovníka ve Spolku.

Denis Quarta, do kterého se ve vzpomínce vtělil, byl černovlasý muž středního vzrůstu, pracující jako Archivář ve Spolku. Edward Werlich šaramantní mladý muž s bílými vlasy, student historie adoptovaný rodinou Quartů, když mu ve čtyřech letech zemřeli poslední dva příslušníci jeho rodiny, muž který ho ve vzpomínce probudil ze spánku.

Kertis Malic, vysoký hnědovlasý muž stojící ve vzpomínce přesně naproti Alecovi. Postarší učitel mladých Lovců stínů na základní škole, jehož synové pracovali a stále pracují na vysokých postech ve Spolku.

Lena Branwell, mladá drobná dlouhovlasá plavovláska, stojící ve vzpomínce po Alecově levé straně. Trenérka všech Lovců stínů v druhé fázi výcviku kombinovaného s misemi mimo kolonii, jejímž otcem byl Alecův přímí nadřízený Karl Branwell.

Norman Brait, velmi vysoký a hubený tmavovlasý muž ve středním věku s ostrými rysy, stojící v Alecově vzpomínce po jeho pravé straně byl Členem nižší rady Spolku, již od jeho dvaceti let.

Peter Grol, špinavý blonďák, sedmnáctiletý inteligentní hlídkař kolonie, s kompletně ukončeným vzděláním již v patnácti letech, jehož o pět let starší bratr krátce pracoval ve Spolku a po Peterově smrti zmizel a nikdo už ho neviděl, stál ve vzpomínce naproti Alekovi vedle Kertise Malica.

Posledními členkami mise byly Vera a Zara Sally, dívky střední výšky s krátkými duhovými vlasy, dvojčata stojící ve vzpomínce po Alecově pravé straně. Obchodnice se zbraněmi všeho druhu, jejichž rodina i nadále provozuje tuto profesi, měly výhradní smlouvu se Spolkem, pro dodej zbraní a Zara Sally byla zasnoubená se Sebastianem Verlacem, členem vyšší rady Spolku.

Alecovi, to najednou všechno dávalo smysl. Všichni členové oné mise, měli nějaké osobní či pracovní spojení se Spolkem. Všechno se neustále motalo kolem Spolku. Záhadný oddělený trezor s ukrytými složkami čarodějů, kteří se podíleli na ochraně a tvorbě kolonie při jejím zakládání a které chce mít Spolek mrtvé. Neurčitá vzpomínka s neurčitým hledáním nějakých informací v Archívu, který se nachází v budově Spolku. Navíc se všichni členové mise znali a scházeli už dávno před jejich společnou misí, kterou naplánoval Spolek.

Alec měl pocit, že zjistil spoustu nových informací, které mu neřekli vůbec nic. Všechno ukazuje na Spolek, ale proč? I Magnus ho ne jednou varoval před Spolkem, vždy bez dalších informací, či nějakých odůvodnění. Alec se momentálně potřeboval dozvědět, co znamená symbol VV. Tvorbou zbraní se zabývali Vera se Zarou, ony tedy mohly do šípů tyto písmena vyrýt. Jejich rodina by o tom možná mohla něco vědět.

Všechny složky vrátil na své místo a s přívěskem schovaným v kapse se vydal do poslední části archívu, aby schoval do trezoru Magnusovu složku. Rychle vyhledal složku, kde nechal papíry z Magnusovi složky, vytáhl je, otevřel trezor a papíry vrátil zpět na své místo. Rychle trezor zavřel a zamkl, aniž by si všiml, že v trezoru přibila úplně nová, čtvrtá složka.

Do svého zápisníku si zaznamenal i adresy, na kterých jednotlivý členové žili. Našel si tedy adresu sester Sallyových a vydal se na dlouhou cestu do šestého sektoru obytných domů Lovců stínů. Když došel k tmavě zeleným dveřím patřícím obchodu se zbraněmi, bylo skoro sedm hodin večer. Věděl, že už by v této pozdní hodině neměl nikoho obtěžovat, ale nemohl si pomoct, potřeboval nutně odpovědi na své otázky.

Silně zabouchal na dveře. Chvíli počkal, načež se rozsvítil celý obchod. Dveře otevřela žena menšího vzrůstu s krásnými dlouhými duhovými vlasy, které Alec dnes už viděl. „Dobrý den, kdo jste a copak vás k nám v tuto pozdní hodinu přivádí, mladý muži?" pronesla žena velmi sofistikovaně, hned potom, co otevřela dveře a Aleca si rychlým pohledem změřila od hlavy až k patě. „Velice se omlouvám, že vás ruším, jsem Alec Lightwoode a potřeboval bych mluvit s někým, kdo byl příbuzný s Verou a Zarou Sallyovými. Něco jsem našel a myslím, že to patřilo jim." Po Alecově představení, žena hned ztratila upřímný úsměv na tváři. S ustaraným obličejem řekla „jsem Lara Sally, jejich matka, o co se jedná?" Alec si schoval obě ruce za záda a udělal krok dopředu. „Mohl bych na chvilku dál?" Lara váhala, ale nakonec Aleca pustila dovnitř, zavřela dveře a dovedla ho ke starému šedému gauči, na který si Alec sednul a ona vedle něj. „Dal by jste si nějaký čaj či snad vodu?"

„Ne děkuji, nechci vás zdržovat příliš dlouho, vím že to není příjemné téma." Řekl s lehkým úsměvem na tváři. „Pak tedy začněte s důvodem, který vás dovedl k mým dveřím, pane Lightwoode." Alec přikývl a sáhnul do kapsy u kalhot. „Na severu kolonie, tam v lesích, jsem našel tento hrot šípu. Prohlížel jsem si ho, jelikož se lukostřelbou zabývám a našel jsem na něm jistý znak. Jedná se o dvě velká V vedle sebe, zde na špičce." Hrot podal Laře do ruky a nasměroval jí k místu, kde jsou vyrytá písmena. Lara si na oči nasadila velké kulaté brýle visící na jejím krku a začala si hrot prohlížet. „Začal jsem tedy hledat informace o možných Lovcích, kteří by něco takového mohli zvládnout, a dostal jsem se k vašim dcerám. Myslím si, že tak jemnou práci mohly zvládnout jedině ony, ale nevím, co ta písmena znamenají." Lara vypadala, že Aleca už vůbec neposlouchá, byla zaujatá hrotem, který jí dal do rukou. Alec tedy přestal mluvit a zadíval se na ni. Po několika minutách naprostého ticha vzhlédla do Alecova obličeje a hlasitě pronesla:

„VERITAS VENIO!"

Dnes je kapitolka trochu kratší, ale snad i tak se líbila :-)