Magnus a Alec/Malec - Temná Dimenze

Čtrnáctá kapitola - Více otázek než odpovědí

„Na co čekáte Lightwoode? Pojďte! Dlouho vás nezdržím." Řekl Branwell a máchl při tom rukou směrem k Alecovi, na znamení, že to myslí vážně.

Alec se tedy vydal zpět po schodech a následoval Branwella do jeho kanceláře. Byl celý v křeči a vůbec nevěděl, jak se má uklidnit. Viděl snad Branwell ty složky? Nebo se Alec tvářil nějak podezřele? Možná chtěl jen něco probrat, ale ani jedna z těch variant ho vůbec neuklidňovala.

„Odložte tašku a posaďte se." Alec to udělal.

Branwell se na Aleca chvíli díval a trochu si ho prohlížel. Alec už z toho začínal být hodně nervózní. „Udělal jsem něco, pane?" Branwell lehce pozvedl obočí. „To mi řekněte vy!" Alec nevěděl co říct, jen tam seděl a díval se na svého protivníka.

Po chvíli ticha začal Branwell mluvit.

„Víte o tom, že krystaly u vchodových dveří do čtvrtého sektoru v archivu odsouzenců vždy zaznamenávají a ohlašují příchod i odchod každého návštěvníka?"

„Ne pane, to jsem nevědět." Řekl Alec po krátké odmlce.

„Strávil jste tam asi dvě hodiny! Co jste tam dělal?!"

„Pročítal si složky."

„Řekněte Lightwoode! Vynesl jste nějakou?"

Teď už se v Alekovi vařila krev a skoro nemohl dýchat, jako by měl plíce plné kouře. On ale nevěděl, jestli Branwell neví i tohle a lhát mu, by bylo krajně nemoudré.

„Ano vynesl, pane!"

„Vynášet složky z archivu je nezákonné!! Za předpokladu, že vám k tomu nedá svolení člen Spolku!"

„To jsem nevěděl, moc se omlouvám, pane. Hned se vrátím do archivu a uložím je na svá místa. Už se to znovu nestane, přísahám." Řekl Alec s trochu sklopenou hlavou. Hned na to se zvedl a mířil ven z kanceláře do archivu, ale než stihl odejít Branwell ho zastavil.

„POČKEJTE! Ukažte mi ty složky!"

Tak teď už si byl Alec na 100% jistý, že má infarkt, ale nemohl jinak. Otočil se a přistoupil k velkému stolu, u kterého seděl Branwell se svou obvyklou vážnou tváří. Vytáhl z brašny tři složky a položil je před něj. Branwell sklopil svůj zrak ke složkám. Vzal do ruky první z nich a prolétl očima přední stranu. Totéž udělal i s ostatními složkami a řekl:

„Nathan Gostrovish, Braien Lind a Clarisa Zaric. Všechno jména usvědčených podsvěťanů z různých období." Odmlčel se a pořád si složky prohlížel. Alec ho skenoval svým upřeným pohledem a skoro nedýchal. „Lightwoode? Přemýšlíte do budoucna o pozici u soudu?" Alec věděl, že existuje jen jedna odpověď, která by mu mohla pomoci.

„ANO, pane!"

„Proto jste si ty složky pročítal a chtěl jste si tyhle odnést domu?"

„ANO, pane!"

„Jste plný překvapení. To bych nečekal. Myslel jsem, že spíš budete chtít místo přímo v radě Spolku. Částečně proto jsem vás k sobě přizval."

„Stále se rozhoduju, pane. Přiznám se však, že mě jednotlivé případy řešené u soudu velmi zaujaly. Doufám, že jsem vás tím nějak neurazil."

„Jistě že ne! Je to vaše budoucnost! Jako pravý muž se musíte rozhodnout sám!"

„Děkuji za vaši důvěru, pane!"