Magnus a Alec/Malec - Temná Dimenze

Pátá kapitola - Podsvěťan

Alecovi chvíli trvalo, než se vyhrabal ze sutin, které se na něj svalily. Byl celý zaprášený a snažil se nadechnout. Otřel si obličej od prachu a rozhlédl se kolem sebe.

Jednalo se o velkou místnost, ve které se zřejmě dříve nacházela knihovna. Bylo zde několik skříní, sedaček a velký krb v čele místnosti. Pomalu přešel ke krbu, opatrně ho prozkoumal, po zjištění, že se zde nenachází žádný démon, se vydal ke dveřím.

Sáhl po klice, než jí však stačil stisknout, někdo rychle rozrazil dveře a srazil tím Aleca na zem. Přeběhl doprostřed místnosti a začal se rozhlížet. Očima spočinul na tmavovlasém mladíku ležícím na podlaze. Velmi zvolna k němu přicházel a zvědavě si ho prohlížel.

Alec se vzpamatoval ze silného nárazu, zatřepal hlavou a vzhlédl, uviděl druhého muže a rychle se postavil na nohy. Chtěl sáhnout po luku, ale ten ležel opodál. Vytáhl tedy svůj meč a namířil ho proti cizinci.

Cizinec se hrdě napřímil.

„Kdo jsi a co tu děláš?" zeptal se Alec.

„A kdopak jsi ty?" prohodil cizinec rychle.

„Já se ptal první" zareagoval Alec.

„Dobrá tedy." Odpověděl cizinec a vyhodil obě ruce do vzduchu, načeš se rozzářila některá světla v místnosti.

Alec na něj překvapeně pohlédl a řekl: „MAGNUS BANE".

„Ááááá......hádám, že ti svou osobu již představovat nemusím..........a kdopak jsi ty, Lovče stínů, ať vím komu tu čelím." Pronesl Magnus klidným hlasem.

„Alec Lightwood." řekl trochu nejistě.

„Nu......rád jsem tě poznal Alexandře. Předpokládám, že to je celé tvé jméno." Alec přikývl.

„Nicméně budu muset odejít." zamířil ke dveřím s lehkým úsměvem.

„NE......nikam tě nepustím, nemůžu." řekl Alec a postavil se mezi dveře a Magnuse.

„Být tebou ustoupím, dokud to jde, hochu. Nechci ti ublížit." pronesl Magnus stroze.

„Nemohu vás pustit, jste na listině hledaných naší kolonií." Při těch slovech se Alec narovnal, jako by chtěl vypadat ještě větší.

„Tak to je mi opravdu líto." řekl Magnus a zaútočil na Aleca.

Použil svá kouzla, aby ho odzbrojil. Alec však držel svou zbraň pevně. Magnus byl silný čaroděj, proto Alecovi došlo, že své síly zřejmě vypotřeboval na démony v budově a tím pádem je oslabený.

Měl šanci zvítězit! Teď nebo nikdy!

Šel do útoku, máchl mečem. Magnus uskočil a vytáhl velkou dýku zpoza opasku. Alec na Magnuse útočil hrubou silou, kterou přenášel do svého meče. Magnus útoky brzdil svou dýkou a zbylými kouzly. Při jednou z útoku Alec Magnusovi dýku vyrazil, prudce ho přimáčkl ke stěně a přiložil meč ke krku.

„Nemusí to takhle skončit. Vzdej se, odvedu tě do kolonie a předstoupíš před soud. Je to lepší než smrt." řekl Alec sebejistě.

„NIKDY!! Do kolonie s tebou nepůjdu. To radši zemřu." Alec v Magnusových očích viděl pravdu. Myslel to vážně.

Nechtěl zabít. Neměl rád zabíjení podsvěťanu. Nevěděl, proč tuhle válku vedou, avšak ze spisů bylo zřejmé, že Magnus zabil spousty Lovců. Zasloužil si jít před soud.

Díval se Magnusovi do očí. Nebyl v nich strach.

„Tak už to udělej, Nefilim. Ať to máme za sebou." řekl Magnus naléhavě.

Alec si ho chvíli prohlížel. Jeho vlasy trčící do výšky, tmavé oční linky, zlaté náušnice a náhrdelníky. Magnus ho při tom zkoumavě sledoval. Alec po chvíli sejmul meč z jeho krku a s hlubokým nádechem se ho chystal namířit proti jeho srdci.

Magnus využil situace a prudce si Lovce přitáhl do tvrdého polibku!

Jak rychle si ho přítáhl, tak rychle ho zase odstrčil. Využil svých posledních sil a použil na Aleca kouzlo, odhodil ho na druhý konec pokoje a vyběhl z místnosti.