Magnus a Alec/Malec - Temná Dimenze

Sedmá kapitola - Vzkaz

Alec ráno vstal celý rozlámány. Prsten stále svíral v ruce. Položil ho na noční stolek a šel do koupelny. Po návratu do ložnice se trochu protáhl, udělal si ranní rozcvičku, jako vždy a oblékl se. Magnusův prsten strčil do kapsy, svých černých kalhot, přešel ke svému pracovnímu stolu a vytáhl složku s hlášením ze šuplíku. Vyšel ven a směřoval do kanceláře Karla Branwella, aby svou zprávu z mise odevzdal.

Dnes se mu cesta, z nějakého důvodu, zdála mnohem delší než jindy. Jeho myšlenky byly stále zmatené a přemítaly o včerejších událostech. Došel k velké budově, ve které sídlil spolek a jeho členové, otevřel vstupní dveře a nahlásil svůj příchod. Po chvilce ho sekretářka pustila do kanceláře Karla Branwella. Vešel do velké místnosti. Místnost měla po pravé straně tři velká okna s tmavě zelenými dekorativními závěsy, koberec byl po stranách bílí a uprostřed prošívaný zelenými vzory, které připomínaly runy, u levé stěny místnosti stály dvě velké knihovny a naproti dveřím byl vidět obrovský krb, před kterým se nacházel tmavě lakovaný stůl. Vedle stolu se stál velký glóbus a za stolem seděl Karl Branwell, který zrovna něco dopisoval a vyzval Aleca, aby se posadil.

Netrvalo dlouho a Karl Branwell odložil pero na stůl a vzhlédl k Alecovi.

„Tak co Lightwoode donesl jste mi tu zprávu?"

„Ano jistě pane, tady je" podávaje mu svou složku.

„Doufám, že to bude lepší než ty ostatní zprávy co většinou dostávám. No vím, že ano. Jste velmi svědomitý a opravdu dobrý člen Lovců stínů, takový jak se patří. Potřebujeme více takových, jako jste vy. Měl by jste jít příkladem." vychválil ho Branwell.

„Děkuji, pane." odpověděl Alec stroze.

„Víte proč vám to všechno říkám Lightwoode?" řekl Branwell klidným hlasem.

„Ne, pane, to vskutku nevím!" řekl Alec s přikrčeným obočím.

„Říkám vám to, protože vám chci něco nabídnout. Mám pro vás speciální a jedinečnou možnost, vzhledem k vašemu výtečnému hodnocení." řekl a zhluboka se nadechl.

„Rád bych, aby jste u mě nastoupil, jako můj pomocník. Někdy toho mám hodně a potřebuji pomoct. Třeba při zapisování, třídění, prostě s různým papírováním, ale také při zasedáních a tak podobně. Mohl bych vám tím pádem také trochu ukázat, jak to tady chodí, jaké to je být členem rady. Možná by jste o to měl zájem? Co vy na to?"

„No......já......víte......mohl bych si to nechat projít hlavou?" odpověděl Alec velmi nerozhodně a nervózně.

„Sice nechápu, co si musíte rozmýšlet, když se jedná o nabídku, která se jen tak každému nenabízí, ale tedy dobrá, dám vám den na rozmyšlenou!" odpověděl trochu naštvaně a poslal Aleca pryč.

Když vyšel z budovy, zhluboka se nadechl a uvolnil se. Z celého toho rozhovoru se mu trochu udělalo špatně, ani nevěděl proč. Rodiče ho neustále nabádali k tomu, aby se snažil dostat do spolku, že je na to jak dělaný. Byli by z toho nadšení. Alec však stejný názor nesdílel, celé to pro něj bylo trochu frustrující. Pokud by byl ve spolku, byl by neustále pod jeho hledáčkem. Časem by se všichni ptali, proč ještě není ženatý a že by jako člen spolku měl mít svojí rodinu. Věděl, že na to jednou může dojít, ale kdyby nebyl ve spolku, možná by se nikdo ani neptal. Kdo ví. Byl si vědom toho, co se může stát lidem jako je on, spolek už víckrát vyjádřil svůj nesouhlas s takovým životem a vůbec celkově s homosexualitou.

Jenže Alec měl jen jeden den na to, aby tohle všechno zvážil.

Hned po setkání s Branwellem šel Alec na trénink lukostřelby s dětmi. Ty mu vždycky dokázali zvednout náladu, byli tak bezprostřední a radovali se z každé maličkosti. Aleca měli velice rádi a on si toho vážil, také věděl, že jsou to jediní tvorečkové v kolonii, kteří ho nesoudí a nikdy soudit nebudou. Společně strávený čas ho těšil a nejvíc by mu asi bylo líto, kdyby nemohl v trénincích s dětmi pokračovat.

Po lukostřelbě s dětmi se vydal na vlastní trénink, kde se potkal i s Jacem. Po tom, co skončil trénink, si spolu ještě dali pár koleček. Ještě než se začalo stmívat, se spolu chvíli procházeli po parku, protože Jace musel Alecovi povykládat všechno o tom jak se dnes viděl s Clary a zase jí nepozval na rande. Kolem šesté hodiny odpolední se spolu rozloučili a domluvili se na dalším tréninku.

Alec se hned vydal směrem k domovu. Přišel ke svým rodičům a sourozencům akorát na večeři. Odložil si, přisedl ke stolu a tvářil se, jako že neexistuje. Nechtěl totiž rodičům vykládat o tom, co se stalo v sídle Spolku. Naštěstí si ho dnes nikdo nevšímal, protože Maxe ocenili za nejlepšího ve třídě v boji zblízka. Všichni mluvili jen o tom.

Po večeři přišel do svého nového domu a otevřel dveře. V chodbě si pověsil svůj kabát a přešel do ložnice. Sedl si na postel a sundal si boty. Lehl si a vyndal prsten z kapsy. Chvíli si ho prohlížel a pak ho chtěl položit na noční stolek, když si všiml obálky, ležící na něm. Zvedl ji a prsten položil na stolek. Opatrně jí rozlepil, vyndal popsaný papír a začal číst.

„Drahý Alexandře Lightwoode,

včera v tom domě plném démonů jsme se trochu nepohodli, to ovšem nutně nemusí znamenat, že bychom k sobě měli být neuctiví. Moc dobře vím, že máš něco mého, stejně jako to víš ty. Je to pro mě velmi důležité a osobní, proto bych byl velmi rád, kdybys mi to vrátil. Klidně ti za to na oplátku něco dám, vím moc dobře co je to obchod. Jediné co nedostaneš je můj život. Tudíž si ani na minutu nemysli, že bych se nechal obelstít něčím takovým, jako že na oko přijdeš sám, ale přitom s sebou budeš mít celou armádu Lovců stínu, co mě budou chtít chytit a postavit před soud. Předpokládám, že dorazíš sám. Sejdeme se dnes v domě číslo 235 v sektoru 8. Jeden z čistých sektorů, kde se démoni příliš neukazují, ale to jistě víš. Přijď o půlnoci a ještě jednou upozorňuji, jak jinak než sám. Rád bych tě požádal, abys přišel beze zbraní, protože o boj nestojím, ale to bych asi chtěl moc a prosit tě nebudu, takže se zachovej, jak uznáš za vhodné."

Magnus Bane (kdybys nevěděl)

Po dočtení se Alec podíval na hodinky a měl ještě dvě hodiny do schůzky. Vstal z postele a začal se převlékat a chystat na tuhle noční misi. Všechno udělal co nejrychleji, sbalil i dopis a prsten a také luk a šípy, které zamaskoval. Vyšel ven, zamkl dveře a vlezl do nejbližšího kanálu, protože jen tak mohl nepozorovaně vyjít ven z kolonie.

Všem co tohle čtou moc děkuji, zajímalo by mě, jestli se vám povídka líbí, ať vím zda vůbec pokračovat.

Jinak pokud koukáte na Shadowhunters doufám, že se těšíte stejně jako já na novou sérii, která začne už příští týden ;-)