Magnus a Alec/Malec - Temná Dimenze

Dvacátá první kapitola - Ohořelá budova

Alec nervózně přecházel z jedné strany na druhou. „Co teď budu dělat! Jsem domluvený s Jacem na tréninku a taky na obědě u mámy s tátou! Když se tam neobjevím, začnou mě hledat! Jak jim to asi budu vysvětlovat, až se vrátím! Bude mě hledat celá kolonie a ta není až tak velká, dojde jim, že tam nejsem! Začnou mě hledat mimo kolonii! U Anděla tohle je pohroma!" mlel stále páté před deváté. Magnus ho nervózně pozoroval a snažil se na něco přijít. Na něco co by Alecovi nějak pomohlo. Potom mu to došlo. On přece může posílat dopisy za hranice kolonie.

„Alexandře, Alexandře, uklidni se na chvíli, něco mě napadlo, pomůžu ti, ano?" přešel k němu, chytil ho za předloktí a snažil se na Aleca mluvit co nejklidnějším hlasem. Alec se na něj podíval svým ustaraným pohledem s příměsí svraštělého obočí a s vráskami mezi nimi.

„Můžu jim poslat dopis. Napíšeš tam, že se omlouváš a že nemůžeš dorazit, protože máš něco důležitějšího, nebo co budeš považovat za správné. Zůstaneš tu do večera a potom se vrátíš." Alec se po tomhle trochu uklidnil a zakýval hlavou na souhlas. „Jo, to je dobrý nápad...................beztak žádný jiný asi ani neexistuje."

„Dobrá. Půjdeme nahoru ke stolu. Já ti dám papír a pero. Napíšeš rodině i Jacovi své důvody, proč nemůžeš dorazit. Zalepíme je do obálky a odešleme. Ano?" říkal Magnus Alecovi během cesty ke schodům. Když došli nahoru a Alec napsal dopisy, kde vysvětloval, že dnes potřebuje být o samotě jen se svými myšlenkami a Jacovi napsal v podstatě to samé s dovětkem o tréninku lukostřelby, na kterou potřebuje vlastní klid, zalepil dopisy do obálky a Magnus je svým kouzlem odeslal. Dopis určený rodičům se ocitnul v předsíni před vchodovými dveřmi, aby to vypadalo, že ho tam Alec strčil pod dveřmi. Dopis Jacovi se pro změnu zhmotnil ve schránce u vchodových dveří, kterou Jacův otec každý den kontroloval.

Dopisy byly odeslány. A co teď? Pomyslel si Alec. Měl celý den před sebou. „Co teď? Předpokládám, že máš nějaký program, ale já tu budu muset zůstat a počkat do večera." Magnus na Aleca významně pohlédl. „Když můžeš změnit program ty. Můžu i já." Alec se pousmál. „Vážně? To by jsi udělal?"

„Jistě. Chvíli počkej, napíšu a pošlu své dopisy." Alec si šel sednou na gauč a Magnuse nechal u stolu samotného. Bylo mu nepříjemné dívat se mu pod ruce. Magnus byl po několika málo minutách hotov, zvedl se od stolu a šel k Alecovi. „Tak co chceš podniknout?" Alec se na Magnuse s údivem podíval. „Mám na vybranou?"

„Jistě, že máš, třeba se můžeme jít někam projít, jen musíme dát pozor, aby nás někdo neviděl." Odpověděl Magnus s úsměvem na rtech.á

„Dobře. Měl bych jeden nápad, ale asi se ti to nebude moc líbit."

„Jaký?" svraštil čelo Magnus.

„Ty víš, kde je ta nemocniční budova, kde uhořeli ti Lovci stínů, že?

„Ano, vím a moc se mi tahle otázka nelíbí."

„Chtěl bych se tam jít podívat. Obhlédnout to."

„Máš pravdu, vůbec se mi to nelíbí." Řekl Magnus nevrle a zkřížil si ruce na hrudi.

„Mohlo by tam být něco, co by mi pomohlo najít pravdu. Co by nám pomohlo najít pravdu." řekl Alec zdůrazňujíc druhou větu.

„Proč nám? Mě do toho radši moc netahej. Chci se od toho držet dál."

„Pokud najdu pravého viníka, zprostí tě to všech obvinění." Magnus se na Aleca podíval se zájmem a hned na to se sarkasticky ušklíbl. „Bylo mi dobře i s těmi obviněními. Nikdo z vás mě stejně nedokázal chytit a ani nedokáže." Řekl Magnus lehce povýšeným tónem.