Magnus a Alec/Malec - Temná Dimenze

Dvacátá třetí kapitola - Slib mi, že to nikomu neřekneš.

„Hej, Alecu! ALECU! No tak, ALECU, jsi tam? Otevři! ALECU!" ozývalo se za vchodovými dveřmi v doprovodných ránách pěstí o jejich tvrdé dřevo. „ALECU, tak jsi tam! Otevři dveře!" Aleca to probralo z říše snů, ve které se momentálně nacházel. „ALECU! OTEVŘI DVEŘE!" stále se ozývalo a zaznělo několik dalších pronikavých ran u vchodových dveří. Alec se začal, ještě v oblečení z minulého dne, hrabat z postele. Po neohrabaném představení se postavil na nohy, zamrkal, protřel si oči a vydal se ke dveřím. Všechno ho bolelo po tom boji s démonem a nejvíc hlava.

„ALECU, OTEVŘI TY DVEŘE. VÍM, ŽE TAM JSI!" nepřestávalo vycházet zpoza dveří. Alec k nim přišel nejrychleji, jak to šlo a otevřel je tak prudce až Jace bušící na ně ztratil balanc, přepadl dopředu a vrazil do Aleca. Oba se hned z nárazu vzpamatovali a Alec zaostřil na muže stojícího před ním. „Jak jsi jen mohl!!!" Vyjekl rozezleně Jace. „Jen tak jsi mě odkopnul. Všechno jsem naplánoval a říkal jsem si, že si po dlouhé době zatrénuju se svým Parabatai a místo toho dostanu ten pitomý dopis!" rozčiloval se Jace a mával před Alecovýma očima oním dopisem. Alec se zhluboka nadechnul, přemýšlel co mu říct a taky proč na něj v posledních dnech pořád někdo křičí.

Než něco stihl říct, Jace pokračoval. „To si vážně myslíš, že mě jen tak odkopneš!? Já myslel, že sdílíme jednu duši, ale ty jsi v poslední době jak mrtvola. Tohle není poprvé, co jsi se na mě vykašlal. Jestli si myslíš, že to spraví ta tvoje minulá omluva, tak to se pleteš!" Chvíli se odmlčel a pozoroval Alecův lehce nechápavý obličej. Po chvilce ho chytil za obě paže. Pevně ho stiskl a pokračoval v monologu. „Stalo se ti něco? Nejsi zraněný? Určitě si se nezbláznil, to by se ti nestalo. Tak co se děje?..............HELE......ty s někým chodíš a neřekl jsi mi to?" Alec se na Jace podíval, ještě nechápavěji než předtím. Odstrčil jeho ruce ze svých paží a poodstoupil. „Jaci přestaň! Co to povídáš. Ne! Nic se neděje. Jsem v pohodě, jenom trochu unavený, to je všechno a rozhodně s nikým nechodím." Poté pohlédl do prázdna a na chvíli se zarazil. „Ne, nechodím! Omlouvám se, ale mám pocit, že mi praskne hlava."

„Takže alkohol!? To je teda novinka! Sotva je ti dvacet, tak si řekneš, že ta nuda chce změnu nebo co? Proto máš to tričko tak špinavé a potrhané?"

„Žádný alkohol, jen nedostatek spánku a trénink, tak už zklidni hormon!" podotkl zatím, co mířil do koupelny.

„A jak mi vysvětlíš ten včerejší stres, co jsem v poledne cítil? Taky nedostatek spánku?" Alec se zarazil. Věděl, že Jace cítil, jeho pocity při boji s démonem. Zůstal k němu zády. „Jo! Přesně tak! Všeho je teď na mě moc a to tvoje osočování mi vůbec nepomáhá, ale to už asi necítíš, co!?" dořekl, sundal si černé špinavé tričko a začal si umívat obličej v umyvadle.

„Teď ze mě pro změnu budeš dělat idiota, to jako vážně? A já si naivně myslel, že jsme jako bratři a tím pádem si nelžeme. Asi jsem se spletl. Moc dobře vím, jak jsi v posledních dnech nervózní a nevyrovnaný. Pořád na to musím myslet a potom včerejšku už to nešlo jinak. Byl jsem venku s Clary a myslel jsem, že kvůli tobě dostanu infarkt. Byl to dost zvláštní pocit, nikdy jsem u tebe nic podobného necítil. Bál jsem se o tebe. Tohle je ti, ale jedno, že!? Radši půjdu!! Není s tebou rozumná řeč!!" Než se stihl rozejít k odchodu, Alec se prudce otočil a chytil ho za předloktí, aby ho zadržel. „Tak promiň! Tohle jsem nechtěl."

„Tak promiň? Ty jsi na omluvy vážně expert, Alecu. To se ti musí nechat." Alec se na Jace pousmál. „No vždyť mě znáš. Nic lepšího neumím."

„No, co mám s tebou dělat." Řekl Jace už mnohem klidnějším hlasem, ale v pohodě rozhodně nebyl. Cítil všechno, co souviselo s Alecovými výraznými pocity od bolesti až po radost. V posledních týdnech si tudíž užil úplnou atrakci Alecových nestálých pocitů, souvisejících se setkáním s jistým okouzlujícím čarodějem. Jace se snažil to ignorovat, protože věděl, jak Alec nesnáší rozhovory o jeho pocitech vůči čemukoliv a komukoliv. Po včerejším dnu, se ale rozhodl, že už toho bylo dost.