Magnus a Alec/Malec - Temná Dimenze

Jedenáctá kapitola - Obchod

Alec seděl na posteli a lokty měl opřené o nohy. V ruce držel nerozbalený dopis. Přemýšlel nad tím, jestli ho má rozdělat, jelikož tušil, od koho asi bude. Držel ho v ruce nejmíň pět minut a koukal na něj. Přemýšlel, jak moc věcí by se mohlo změnit jen tím, že ho rozdělá a nevěděl, jestli to chce. Vstal a přešel ke koši na smetí. Nasměroval ruku, ve které držel dopis nad koš, ale zatím ho nepustil. Zaváhal a chtěl se otočit a jít zpět, ale nakonec to neudělal a pustil dopis do koše. Otočil se, svlékl oblečení a lehl si do postele. Po celou dobu tohoto procesu stále obracel svůj zrak ke koši.

Ležel v posteli a pořád se převaloval. Nemohl usnout. Asi po dvou hodinách se mu to podařilo.

Ráno vstal, šel si vyčistit zuby, oblékl se a nachystal si věci na trénink. Už stál u vchodových dveří. Chtěl sáhnout po klice, ale místo toho pustil tašku na zem a šel do ložnice. Vytáhl dopis z koše, rozdělal ho a začal číst.

„Zdravím tě, Alexandře.

Nejspíš jsi tento dopis neočekával, nicméně vzhledem k nastalé situaci jsem nemohl jinak. Nebo možná spíš ani nechtěl. Nechci to však zbytečně prodlužovat a přejdu rovnou k věci. Mám pro tebe obchod. Ten už jistě dobře znáš. Odpovím ti na tvoje další otázky, když za to pro mě něco uděláš. Nemohu ti bližší podrobnosti popisovat zde v dopise, proto bych rád navrhl schůzku. Uskutečnila by se zítra, tedy ve středu, v deset hodin večer, na tom a samém místě, jako minule. Pokud dorazíš, dozvíš se všechno potřebné a bude už jen na tobě, zda to přijmeš, či ne.

Po přečtení dopisu ho buď roztrhej, nebo spal. Pokud ho roztrháš, budu vědět, že na schůzku nepřijdeš a nestojíš o ni. Pokud ho spálíš, budu vědět, že jsi nabídku přijal a přijdeš.

S pozdravem Magnus Bane"

Alec našel nejbližší sirky, přešel k umyvadlu a dopis zapálil. Ani nevěděl, co ho k tomu vedlo, vlastně tam ani jít nechtěl nebo si to aspoň myslel. Bylo to, jako nějaký impuls, prostě automaticky vstal a spálil ho.

Byl z toho trochu nesvůj, ale věděl, že teď je to jedno. Vzal si tašku a odešel na trénink s dětmi. Došel tam trochu později a všichni už na něj čekali. Pousmál se nad tím, jak nedočkavě tam postávají.

„Tak už jsem tady, moc se omlouvám, že jsem se trochu zpozdil, ale za to, že jste tu tak hezky čekali, bude náš trénink delší."

„Jooooooooooooooo." Řvali děti, když to Alec dořekl.

Měli opravdu dlouhý tříhodinový trénink, ale dětem to vůbec nevadilo a Alecovi už vůbec ne. Měl rád ty chvíle s nimi. Během toho vždy zapomněl na všechny problémy a na rozhodnutí, která ho v budoucnu čekají. Po tréninku za ním přišla jedna holčička, byla to Holly Backersová.

„Trenére, chtěla bych se zeptat, jestli budete zase rušit nějaký trénink. Bylo by mi to totiž hrozně líto. Připravuju se na soutěž v lukostřelbě pro nejmladší a chtěla bych se umístit co nejlépe. Jenže to nepůjde, když nebudu dostatečně trénovat." Řekla trochu smutně.

Alecovi to bylo hrozně líto. Tohle přeci nikdy nechtěl. „Podívej se, Holly, ten zrušený trénink byla jen výjimka. Už se to nestane, a pokud chceš, dám ti nějaké hodiny navíc, ano? Určitě budeš skvělá. Věřím ti. Ten zrušený trénink vám navíc vynahradím, slibuju! Věříš mi?"

„Věřím, trenére."

Alec se zvedl a prohlásil do davu dětí. „Chtěl bych vám všem něco říct.....Moc si vážím toho, že sem chodíte a že vás můžu učit. Je mi moc líto, že jsem zrušil pondělní trénink. Vynahradím vám to. Co takhle v pátek dopoledne, od devíti hodin? Berete!?"