Magnus a Alec/Malec - Temná Dimenze

Dvanáctá kapitola - Dohoda

Když Magnus uviděl Alecův udivený výraz nemohl na to nereagovat. „Co tak koukáš? Byl jsem tu o trochu dřív a nudil jsem se. Teď pojď sem a sedni si naproti mně. A zavři už tu pusu, vypadáš, jako by ti chyběl chromozom." Alec by mu nejradši na tu poznámku něco řekl, ale nemohl, byl tím opravdu ohromený. Věděl, že Magnus je mocný, ale netušil, že dokáže i tohle.

Pomalu přešel ke stolu a sedl si naproti Magnuse. Seděl velmi nervózně, strojeně a trochu strnule, naproti tomu Magnus seděl trochu bokem, měl nohu přes nohu a otočenou hlavu směrem k Alecovi, kterého si koketně prohlížel. Rozhodně vypadal velmi uvolněně, na rozdíl od Aleca. Navíc jako obvykle vypadal naprosto dokonale, tak by to nejspíš definoval Alec. Měl vyčesané nahoru vlasy, černé oční linky, několik dlouhých náhrdelníků, krásný dlouhý červený kabát a pod ním černé trochu průsvitné tričko, takže mohl vidět vypracované tělo pod ním a samozřejmě prsty plné prstenů, včetně toho, který mu Alec vrátil. Naproti tomu Alec měl obyčejnou černou bundu a černou košili, černé kalhoty a černé trochu špinavé boty.

„Proč jsem tady, Magnusi? Co je to za obchod, který mi chceš nabídnout? A proč si myslíš, že bych o něj stál?"

„Ale, ale, ještě jsme ani nezačali s obchodem a ty máš spousty nových otázek. Na mě nesmíš, tak zhurta Lovče stínů, jsem jen pouhý podsvěťan." Pronesl Magnus nadneseně, ale Alecovi to tak rozhodně nepřišlo. Trochu mu to připadalo, jako vysmívání a to se mu vůbec nelíbilo!

„Myslel jsem si, že jsi mi přišel nabídnout nějaký obchod, ale ty jsi tu evidentně jen kvůli novému designu v domě, a aby sis ze mě mohl střílet!" v tu chvíli Alec prudce vstal a vydal se ke schodům.

„No tak počkej, přeci! Takhle to není. Dobrý obchodník vždycky na úvod trochu zjemní atmosféru, aby se dobře obchodovalo. Takové drama opravdu není třeba." Alec se na Magnuse otočil a podíval se mu do očí. Chtěl mít svou vnitřní jistotu, že nelže, ale tak nějak podvědomě mu stejně věřil.

„Už se vrať a sedni si!" A Alec to také udělal.

„Skvělé, děkuji. Odpovím ti na tvoje otázky. Samozřejmě ne na ty, které se případně objeví v naší smlouvě, a na které ti odpovím, za předpokladu, že splníš svou část dohody. To je vlastně i odpověď na to, proč jsi tu. Pokud uzavřeme smlouvu, bude v ní zanesena má část a tvá část dohody. Každý potom musí splnit tu svou. Za předpokladu, že se tak nestane, má druhý právo na odškodnění, či nesplnění své části dohody, to záleží na okolnostech."

„Dobrá pokračuj, o co se jedná?"

„Vím, že jsi začal, pracoval v budově spolku. Tudíž tam máš přístup." V tu chvíli měl Alec pocit, že ho někdo hodně tvrdě musel praštit do hlavy. „Jak to víš!? To přece není možné!" Magnus se lehce pousmál a řekl:

„Možná je velká spousta věcí, Alexandře. Je mi jasné, že tě zajímá, jak to vím. Nicméně to je tajná a také nedůležitá informace. Prostě to vím. Mám své zdroje."

Alec byl absolutně bez sebe. Vůbec nečekal něco takového. Najednou měl v hlavně nejmíň milion otázek a na nic dalšího už nezbývalo místo.

„Chci to vědět."

„Nemůžu ti to říct."

„Mám na to právo! Mám právo vědět, jestli je mezi mými lidmi zrádce!" Pronesl zvýšeným hlasem.

„Žádný zrádce mezi vámi není, tak se uklidni. Mám prostě své cestičky k informacím. Prozradit ti jaké, to opravdu nemohu. Smiř se s tím nebo odejdi!" To však Alec nechtěl. V tuhle chvíli po něčem takovém toužil nejméně. Musel se to nějak dozvědět.

„Fajn, tak tedy k té dohodě."

„Chci svou složku. Chci, abys mi donesl tajnou složku spolku o mé osobě." v tu chvíli Alec dostal další šok, měl pocit, že bude mít brzy infarkt.

„ZBLÁZNIL SES!? Jak to mám podle tebe udělat, aniž by mě za to nezavřeli!"

„Jako každý stážista u Spolku máš jistě přístup k archivu. Tím pádem máš přístup i k nejtajnějším složkám. Jako je právě ta má. Je tam už pěkně dlouhou dobu, nikdo jí nekontroluje. Zapisují se do ní informace, jen pokud se nějaký Lovec dostane do střetu se mnou a nahlásí to. To se už dlouho nestalo. Až na tebe, ale ty jsi o tom nikomu neřekl, že ano? Můžeš jí vzít a přinést mi jí. Já si z ní přečtu nebo přepíšu, co potřebuji a hned ti jí vrátím. Další den jí vložíš zpět a nikdo se nic nedozví."

„Máš to zajímavě promyšlené. Nicméně pořád nechápu, proč bych měl takhle riskovat."

„Protože chceš znát odpovědi na své otázky. A já ti je rád zodpovím, pokud mi tu složku doneseš. Vlastně jen jednu z nich. Jedna složka, jedna odpověď." Řekl Magnus svým typickým obchodním hlasem, který dával najevo, že informace jsou nejdražší. Alec nic neříkal a čekal na další reakci Magnuse.

„Takže. Zajímala tě otázka: Jak jsem mohl poslat vzkaz přes vaše zábrany a potom to byla otázka, proč mě chce spolek klidně i mrtvého, pokud se nemýlím, že?"

„Ano." Odpověděl a tím jeho monolog skončil.

„A pro kterou z těch otázek by jsi mi případně donesl tu složku?" zajímal se Magnus.

„Pokud bych tu složku opravdu vzal, co by mi zabránilo se do ní podívat a přečíst si proč po tobě spolek jde? Řekl bych, že tím pádem nám zbývá pouze jedna otázka." Řekl Alec, tentokrát už pln sebevědomí. Magnus se uchecht a řekl:

„Hmm, krasavec a ještě k tomu inteligentní, jaká lákavá kombinace." Alec v tu chvíli sklopil svůj zrak, byl z toho nesvůj.

„No máš pravdu. Pak tedy, pokud tě zajímá, jak se mé dopisy dostávají k tobě na noční stolek, bude za potřebí ta složka." Teď už hlavu zvedl a znovu se na Magnuse podíval.

„Dobrá udělám to, když to půjde. Nicméně mi odpovíš i na případné doplňující otázky, které se toho budou týkat. Jinak to neudělám, přišlo by mi to trochu málo, když budu tolik riskovat."

Magnus se na chvíli zamyslel a poté se nadechl pro odpověď.

„DOHODNUTO!"

Poté Magnus vyčaroval smlouvu a dal ji Alecovi. Ten si jí podrobně přečet. Více méně s obsahem souhlasil, a tudíž mohl Magnus vyčarovat druhou. Přešli tedy k jejich podpisu. Oba dva smlouvy podepsali a každý si jednu vzal.

„Musíme se dohodnout, kdy mi tu složku doneseš."

„Zítra za předpokladu, že jí najdu a zvládnu vynést z budovy."

„Dobrá uděláme to tak, že ti pošlu další dopis. Pokud složku mít budeš, spálíš ho, pokud ne, roztrháš ho a pokusíš se mi jí donést o den později. Co ty na to?"

„Dobře, to beru!" odpověděl Alec rázně.

„Skvěle. Na to se napijeme. Po dobrém obchodě je to samozřejmost."

„Fajn."

Magnus vyčaroval láhev Whisky a dvě sklenice. Do obou nalil malé množství a jednu z nich přistrčil k Alecovi a stoupl si. Alec jí vzal do ruky a také vstal. Přiťukli si a Magnus řekl:

„Na dobrý obchod a na důvěru."