Magnus a Alec/Malec - Temná Dimenze

Patnáctá kapitola - Vol moudře

„POLIBEK!? Chceš ode mě polibek?" Magnus pobaveně pozvedl obočí.

„Ano, slyšel jsi dobře." Alec na Magnuse vyděšeně pohlédl.

„To snad nemyslíš vážně!"

„Smrtelně vážně."

„NE! ..... Vyber si něco jiného!"

„Složky, polibek nebo nic! Je to tvé rozhodnutí. Žádné další volby nemáš! Život je plný těžkých rozhodnutí, takže by jsi měl volit moudře."

Alec nic neříkal, jen sledoval Magnuse, který vypadal, že takové obchody jsou pro něj běžnou záležitostí. Byl sebejistý, stál rovně a hrdě. Alec naproti tomu měl stále lehce vyděšený a nejistý výraz, pod kterým se skrývalo snad tisíce otázek.

Měl by to udělat? Stojí mu to vlastně za to? Chce to? Nebude to náhodou vypadat, že se prodává jako nějaká lehká holka? Nechce snad Magnus téhle situace nějak využít? A pokud jí chce využit, vadí to Alecovi vůbec? Možná si tak trochu přál, aby tohle Magnus řekl. Alec by nikdy tu odvahu neměl. Je to vlastně dost málo za cennou informaci? Je však tahle informace dostatečná za polibek od Lovce stínu?

Magnus stále čekal na Alecovu odpověď a vypadal snad ještě sebevědoměji než předtím. Alec se napřímil. Nadechl se, ale při tom nádechu si stále nebyl jistý, co odpoví. Poslední chvíle to rozhodla.

„Dobře!?" Magnus se vítězoslavně a zeširoka usmál.

„Ale chci trochu víc za polibek. Ten není nic levného." Magnus se na Aleca překvapeně podíval.

„Takže ty umíš i smlouvat. To je tedy novinka............DOBRÁ! Po čem tvé srdce ještě touží?"

Alec se zamyslel. „Chci k tomu informaci o tom, jak zemřelo těch devět Lovců stínů, co jsi podle všeho zabil!" Magnus se vůbec nerozmýšlel.

„Souhlasím. Nicméně nebudu u žádné z otázek odpovídat na dodatečné otázky! Tomu se říká kompromis." Alec věděl, že by nemělo smysl snažit se o další vyjednávání, ale stejně chvíli předstíral, že o tom usilovně přemýšlí, aby to nevypadalo, že to s ním Magnus bude mít tak jednoduché.

„Souhlasím!" Magnus přistoupil blíže k Alekovi. „Chceš jít na to hned nebo potřebuješ den volna?" Utahoval si z něj Magnus. Alecovi to bylo dost nepříjemné, ale nedal to najevo.

„Hned! Chci tvé odpovědi."

„Ty dostaneš hned po polibku." Během své řeči se k němu Magnus stále nebezpečně blížil, dokud nevstoupil do Alecova osobního prostoru. Alec se ani nehnul, stál stále na místě. Magnus si stoupl do jeho bezprostřední blízkosti. Poté Aleca ze stran chytil za obě paže a pohlédl mu do jeho překrásných modrých očí. Mohl by se v nich utopit. Alec skoro nedýchal. Sevřel ho pevněji, a potom ještě trochu víc.............

.................a odstrčil ho stranou.

.

.

.

.

„NEJDŘÍV POŘÁDNÁ SMLOUVA A AŽ POTOM ZÁBAVA!" Alec hluboce vydechl.

„Alexandře! Chci, abys věděl, že ten polibek co jsem ti minule dal, žádný polibek vlastně ani nebyl. Bylo to pouhé odvedení tvé pozornosti, jasné! Tudíž ani trochu neočekávej, že polibek, po kterém toužím, bude podobný tomu minulému. Rozhodně od toho očekávám mnohem víc. Správně bych ti měl říct, že dle kvality polibku, budou kvalitní i odpovědi, které dostaneš, ale neudělám to. Ve smlouvě bude jasně uvedeno, že ti na tvé otázky odpovím pravdivě a dostatečně dle položené otázky, navzdory mému pocitu z polibku. Očekávám, ale tvou snahu a dostatečné zapojení, pokud ho tam pociťovat nebudu, může to mít na mé odpovědi vliv. Také očekávám opravdový polibek na mé rty. Minimální délka polibku je přibližně minuta. Zapojení jazyka je nepovinné a nechám to čistě na tvém osobním pocitu. JE VŠECHNO JASNÉ!" Magnus během celého svého svižného proslovu tvořil svými kouzly smlouvu.