Magnus a Alec/Malec - Temná Dimenze

Osmá kapitola - Tajná schůzka

Noc byla temná. Alec měl pocit, že temnější než jindy. Hvězdy byly stejně zamaskované, jako zbraně, které si vzal s sebou. Procházel uličkami, o kterých věděl, že bývají bezpečné. Najednou se něco mihlo ve křoví. Rychle se otočil a natáhl tětivu s šípem, zklidnil svůj dech a ladnými pohyby se rozhlížel kolem sebe. Nic neviděl, dokud z onoho křoví nevyběhl malý králíček. Pomalu schoval luk i šíp a povzdechl si nad myšlenkou, jak je zvláštní, že ještě nějaký králík v dnešní době žije.

Šel dál, až se ocitl v osmém sektoru. Vytáhl čarodějné světlo, aby si posvítil na čísla domů. Hned druhý dům měl číslo 235. Ani nevěděl proč, ale cítil se velice nervózně a nejistě. Nebyl si jistý, jestli do domu má jít nebo ne. Nakonec si řekl, že sem přece nešel tak dlouhou cestu jen, aby se zase vrátil a to bez jediné odpovědi na otázky, které ho tolik trápily.

Vstoupil do starého polorozpadlého domu se zabedněnými okny. V přízemí domu si prošel všechny pokoje. Byly prázdné. Narazil na schody do poschodí. Rozešel se a stoupal pomalu schod po schodu, když uslyšel zavrzání podlahy. Pro jistotu opět vytáhl luk a šíp. Vstoupil do velkého pokoje s šikmým stropem tvarovaným od střechy a se střešními okny. Nachystal si zbraň a opatrně se rozhlížel.

„Tak kde je zbytek těch nefilim?" prohlásila osoba stojící v tmavém rohu místnosti.

„Nikdo další tu není, jen já." řekl Alec se stále připraveným lukem.

„V tom případě nechápu, proč jsi nachystaný k boji. Chceš mě zabít sám, abys měl zásluhy za mé dopadení jen pro sebe?" prohlásil muž, vycházejíc ze stínu.

„Ne, nechci tě zabít, nemám k tomu zatím žádný důvod. Doufám, že mi ho nehodláš dát. Zbraň jsem si vzal pro jistotu, kvůli démonům." Vysvětlil Alec a pozvolna sklopil luk dolů.

„Dobrá tedy. Jsi tady, takže předpokládám, že máš i to po čem tolik toužím. Ten prstem pro mě hodně znamená. Jistě máš také něco co je pro tebe důležité a nerad by jsi o to přišel?"

Alec se zamyslel nad svým lukem. „Jistě že, proto jsem ti ten prsten přinesl, ale rád bych, abys mi předtím než ti ho dám, odpověděl na pár otázek." řekl Alec, prohlížejíc si čaroděje. Zaznamenal jeho černé kalhoty, průhledné tričko, přes které bylo vidět vypracované tělo, sako se spoustou třpytek, vlasy trčící do svěch stran a plné třpytek, nahrdelníky, náramky, prsteny na rukou a nalakované nehty temnou černou barvou.

„To je férový obchod, beru to!! Ptej se na to, co tě zajímá, ale nezaručím ti, že na všechno budu moct, či budu chtít , odpovědět. Avšak pevně doufám, že i tak budeš s výsledkem spokojený." řekl Magnus stroze a jistě. Stále si držel od Aleca odstup, nebyl si úplně jistý, jeho záměry.

Alec vytáhl prsten z kapsy a nachystal si ho do ruky, aby ho po splnění svých požadavků mohl předat Magnusovi. „Proč by jsi radši zemřel než se nechal zabít? Přijde mi to jako přehnaná reakce, Spolek by tě možná odsoudil, ale byl by jsi naživu a časem by tě možná i pustili v rámci uzavření nějakého obchodu." Magnus se zhluboka nadechnul.

„Nebyla by tam jednodušší otázka?" Alec na něj jen zatvrzele zíral. „Nu, dobře, dobře. Je to poněkud složité, ale ve zkratce, to co si myslíš o Spolku, nejspíš není pravda a jsem si jistý, že by to v mém případě dopadlo mnohem hůř než jen pouhou zamřížovanou celou. Věř mi, že smrt by pro mě byla milosrdnější. Proto jsem to tak chtěl." Magnus si všiml v Alecově tváři tázavého výrazu a poté si uvědomil, že nejspíš svou odpovědí rozvířil v Alecovi více otázek než měl původně.

„Jak to myslíš? Spolek hledané podsvěťany vždycky dává do Gardu a případně, pokud nám chtějí pomáhat jejich tresty, jsou mírnější." Magnus se zhluboka nadechl a řekl: „Měl by jsi se toho o vašich představitelých ještě hodně naučit." Alec pokrčil obočí a trochu naštvaně na Magnuse vyjekl: „Jak to sakra myslíš?!"

„Nijak, na tvou otázku jsem odpověděl, přejdi k další, pokud nějakou máš, víc ti toho už neřeknu." Odpověděl Magnus sebejistě.

Alec vycítil, že nemá smysl ho tím dále napadat a tak přešel k tomu, co ho ještě zajímalo.

„Co jsi dělal v tom domě? Proč jsi tam byl, ten den?"

„Řekl bych, že to co vy ostatní. Byl jsem na lovu démonů."

„Proč?" Alec nechápal, proč by měl podsvěťan chtít riskovat svůj život v boji proti démonům. Učili ho, že podsvěťany to nezajímá a naopak spíše démony podporují, protože k nim mají blíž.

„Myslíš si snad, že jen lovci stínů mají právo lovit démony? Podsvěťané také přišli o své domovy a o své životy, při povstání démonů. Chceme, aby tahle nadvláda démonů skončila stejně, jako to chcete vy!" Ke konci už Magnus cítil, jak zvyšuje hlas a proto raději včas skončil se svými argumenty.

„Vážně? Já myslel, že podsvěťané démony spíše podporují a nemají rádi lidi a Lovce stínů."

„No, tak to jsi si myslel špatně!!! Doufám, že jsme tímhle už tvou otázku uzavřeli. Zajímá tě ještě něco nebo si už můžu vzít svůj prsten zpět." říkal Magnus vlídným hlasem, když se pomalu blížil k Alecovi.

Alec se ani nehnu, pozoroval, jak se k němu čaroděj svým ladným pohybem blíží. Trochu ho to znervózňovalo. Ale neustoupil ani o krok.

„Tak tedy dáš mi ho?" řekl Magnus a natáhl ruku k té Alecově, ve které držel prsten.

Těsně před tím než by se jejich ruce dotkly, Alec ucukl. „Počkej! Mám ještě jednu otázku!" Magnus svou ruku svěsil zpět k tělu a podíval se tázavě na vysokého černovlasého Lovce.

„Jakou?"

Alec se na něj chvíli díval a přemýšlel, jestli se na to má opravdu zeptat, byl si dost nejistý a trochu se styděl.

Nakonec se však odhodlal a zhluboka nadechl.............

....... „Proč jsi mě políbil?"

NEFILIM - Je jiné pojmenování pro Lovce stínů

GARD - Vězení

Tak jo, jelikož to byla trochu delší doba, tak je to i trochu delší kapitolka ;-)