Vlčí instinkty

Všechno nejlepší!

Do Bradavic tento rok přišlo jaro nějak brzy. Ještě nebyla ani půlka března a dny se začaly prodlužovat, květiny rozkvétat a ptáci zpívat. Od incidentu v parku uběhlo pár dní a Krum se ve škole už neobjevil. Po Remusově ráně zmizel jako pára nad hrncem.

Někdo by si mohl myslet, že po třech měsících už přejde pár do jakési každodenní rutiny obzvláště, pokud se ti dva vídají každý den. Tohle bylo ale něco zcela jiného. Jejich vztah jen vzkvétal a oni dva taktéž. Jen, co se Hermioně víceméně zahojila rána a pod kolenem jí zůstala jen nepatrná jizvička, začali zase trávit některé, teď už teplejší večery na astronomické věži pozorujíce hvězdy s Lupinovým skoro až profesionálním výkladem.

Jednou, když se z jednoho takového příjemně stráveného večera spokojeně ruku v ruce vraceli zpět do ložnic, doprovodil muž svou dívku. Už se s ní chtěl rozloučit polibkem na dobrou noc a odejít. Ona ho ale slabě zatahala za rukáv, čímž mu naznačila, aby šel dovnitř. Mlčky přešel přes práh a čekal, co bude následovat.

,,Dnes je desátého března." řekla Hermiona.

,,Dobrý postřeh. A...?"zasmál se,ale nechápal.

,,Máš narozeniny, Remusi." zvedla obočí brunetka a s úsměvem čekala, co jí odpoví.

,,No vidíš. Úplně jsem zapomněl. Nepřijdou mi nijak důležité." pousmál se a snažil se zamaskovat skleslost. Pořád ho trochu hlodal ten nepříjemný pocit, že by si Hermiona zasloužila někoho mladšího. V kouzelnickém světě není ani ne osmnáctiletý věkový rozdíl sice nic moc zvláštního, ale ne každý se na to dívá takhle.

,, Jsou. Mám pro tebe dárek. Nevěděla jsem, co by ti mohlo udělat radost a tak..." otočila se k psacímu stolku a z šuplíku vytáhla dva balíčky zabalené v červeném papíru.

,,Všechno, co mi dělá radost mám tady." pošeptal jí do ucha a zezadu ji něžně objal rukama kolem pasu. Jeho dech ji šimral na krku. Bylo to příjemné, ale i přesto se z jeho objetí vykroutila.

,,Není to nic velkého, ale doufám, že ti to alespoň udělá radost." pokrčila nevinně rameny a balíčky mu podala.

,,Víš, že si nemáš dělat škodu, Mio." zakroutil hlavou, ale dárky rozbalil. V prvním z balíčků byla lahev velmi kvalitní whiskey. A v tom druhém...

,,Herm ,kde jsi to našla?" podivil se s nevěřícným úsměvem Lupin. ,,To je Pobertův plánek." zadíval se na kus pergamenu.

,,Ve třetím ročníku ho dal Fred s Georgem Harrymu. Ten nevěděl, o co jde a tak se to dlouhá léta jen tak válelo u mě v šuplíku. Jednou jsem se tomu pokusila přijít na kloub a... ".

,,Tak náměsíčník jo?". Koutky se jí zkřivily v úsměv, když viděla Lupinovo nadšení.

,,To už je dávno...Je to taková mapka , kterou jsme vymysleli s Jamesem,Siriusem a tím zrádcem Peterem, když jsme ještě studovali ." obracel plánek v rukou.

,,Děkuju, lásko." políbil ji a dlaní ji hladil po zádech, až sjel níž a níž...

,,Moment , moment, moment!" odstrčila ho drobnými ručkami Hermiona.

Vlkodlak na ni jen nechápavě zíral. Ona zatím zmizela za dveřmi koupelny. Posadil se na postel a zaraženě kroutil hlavou, ale rty mu pohrávali mírným úšklebkem.

Pohnula se klika a Remusova hlava se bleskově otočila směrem k ní. Ze dveří vyšla Hermiona.

,,Dárek číslo tři." řekla a opřela se o futra.

,,No tak tenhle dárek si nechám líbit." řekl kouzelník a rozešel se směrem ke své přitažlivé hnědovlásce.

Na sobě měla zbrusu nové krajkové prádlo. Mísily se na něm barvy červených rubínů a černé noční oblohy. Na několika místech bylo průhledné a tak odhalovalo Hermionino ploché bříško. Plynule navazovalo na černé krajkové podvazky, které k němu byly připnuté. Vypadala už ne jako profesorka kouzelných formulí ,ale jako svůdný, atraktivní a sexy dáreček připravený jen pro příležitost téhle noci.

Remus k ní pomalu přistoupí a pohladí ji po tváři. Rty se dotkne nejprve jejího pulzujícího krku a pokračuje nahoru až ke rtům. Pak jedním trhnutím byla veškerá látka z jejího těla pryč a už jen cítila, jak oba padají do peřin. Po těle se jí rozhostilo příjemné mravenčení. Rukou se dotkla Lupinovy obnažené hrudi a jemu uniklo tiché vlčí zavrčení. Dostával svými dotyky Hermionu k nebeským výšinám .

Když konečně spojil jejich těla v jedno, propukl v obou ohňostroj emocí. Ten jeden Remusův pohled. Mia v něm zachytila to všechno, co jí chybělo a to všechno, co u něj našla. Lásku, empatii, bezpečí, touhu, vášeň... Vyšla mu svou pánví naproti a dováděla ho tak k šílenství. Uniklo jí několik slabých vzdechů. Bylo to tady. Oba současně vybuchli v explozi rozkoše,ale jejich malý, bezpečný svět jim kdosi narušil.

Ozval se kouzlem zesílený hlas Albuse Brumbála znící celou školou.

,,Cvičná evakuace! Opakuji! Cvičná evakuace! Všichni žáci počkají na své prefekty a ředitele kolejí. Společně se všemi profesory se sejdeme před hlavním vchodem školy!" hlásal Brumbál.

,,To nemyslí vážně, že ne?" řekl zadýchaný Lupin, stále přitisknutý na Hermionino nahé tělo.

Dívka se začala smát. Ta situace, že je uprostřed noci strávené s Lupinem vyruší ředitel a jeho bezpečnostní opatření jí v tu chvíli přišla hrozně vtipná.

,,Kašli na evakuaci. Je to jen cvičné." řekl kouzelník a začal svoji dívku jemně líbat na rameni.

,,Remusi musíme tam jít. Bude divné, když tam budeme chybět jen my dva. Všem to dojde." . Začala vstávat z postele a oblékat se. Vlkodlak si pomyslel, že takovou smůlu může mít opravdu jen on a s povzdechem si začal zapínat černou košili.

Aby toho nebylo málo, když vycházeli oba ze dveří Hermionina pokoje, Hermiona v tvářích úplně rudá a v Remusově sevření, srazili se na chodbě se zrovna procházející profesorkou McGonagallovou. Ta jen s těží potlačovala smích při pohledu na ty dva, ale zdržela se komentáře a pokračovala dál svou cestou.

,,Tak myslím, že kdybychom tam nepřišli, vyjde to nastejno." podrbal se na hlavě Lupin a nervózně si odkašlal.