Vlčí instinkty

Večírek

Utahaně a znuděně se Hermiona a Remus společně se zbytkem hradu přemístili před hlavní bránu, kde už čekal Brumbál se stopkami v ruce a pusou od ucha k uchu. Nikdo kromě něj se příliš nadšeně netvářil. On byl na úkor toho, že vyhnal všechny obyvatele školy pro nic za nic z postelí ve velmi dobrém rozpoložení a ani náznakem nevypadal, že by před touhle akcí zamhouřil oko.

,,Výborně! Čtyři minuty, sedmnáct vteřin přátelé! O minutu lepší čas, než minule." zatleskal. Několik žáků si pomyslelo dost nepěkné věci, ale až na Grega Nigruma se nikdo neozval. Ten trochu hlasitěji, než měl v úmyslu podotkl

,,Já to říkám pořád, že už mu šplouchá na maják, ale mně se prostě nevěří, co?".

,,Zavřete zobák, Nigrume." sykl profesor Snape. Ten na sobě měl na rozdíl od většiny ostatních profesorů, kteří se třásli zimou v prodyšných županech své obvyklé černé oblečení. Jediná známka násilného vytržení ze spánku na něm byla jeho bílá pleť, která byla ještě bledší, než obvykle. Zdálo se to až nemožné.

Všichni přítomní čekali, co se bude dít dál a když se nikdo nepřihlásil ke slovu, ujal se řeči profesor Křiklan.

,,Nuže... Když vás tu všechny mám takhle hezky pohromadě, rád bych vás pozval na můj jarní večírek určený výhradně pro profesory a zaměstnance školy." podíval se na školníka držícího svou kočku. ,,Jen žádná zvířata, prosím. Čekám vás zítra večer. VŠECHNY." rozhodil rukama , které si později spojil propletením prstů na břiše.

Mezi pozvanými byla jen malá hrstka, která se na večírek opravdu těšila. Ten zbytek se prostě jen neodvažoval odporovat. Všichni profesora Křiklana znali a měli ho rádi, ale jeho chorobně časté pořádání večírků už jim mnohdy lezlo na nervy. Pořádal nejen silvestrovské, vánoční a narozeninové párty, ale i prázdninové, podzimní, nedělní a tak podobně. Dalo se očekávat, že si najde příležitost pro uspořádání večírku i teď.

,,Bezva. Byli jsme nuceni se sem dostavit jen, aby nám Brumbál změřil čas a Křiklan nás pozval na jedno z těch jeho skvělých setkání. Jsem nadšen!" utrousil ironicky Lupin.

Hermioně, která byla zřejmě jediná, kdo jeho poznámku zaslechl uniklo tiché zahihňání.

Když se všichni rozešli do svých pokojů, Lupin se nenápadně přikradl k Hermioně do ložnice. Ta už se chystala jít spát, ale vyrušilo ji slabé zaklepání na dveře. Otevřela.

,,Zapomněl jsem si u tebe pásek..." řekl přidušeným šepotem příchozí. Pásek mu podala a s polibkem na tvář se s ním rozloučila.

...

,,Už jsi připravená?" ozvalo se z chodby. ,,Ne, že bych se tam bůhvíjak těšil, ale měli bychom tam dorazit aspoň předposlední.".

Po těchto slovech se na chodbě vedle kouzelníka v černém obleku objevila i v šatech oděná kouzelnice.

,,Občas mi to trochu trvá, no..." uchechtla se zahanbeně a zavěsila se paží do nabízeného rámě. Do psaníčka, co měla s sebou nasoukala svoji oblíbenou knihu.

,,Zase ten Shakespeare? Vážně si myslíš, že ho v mé společnosti budeš potřebovat?" škádlil ji láskyplně Remus a vedl si ji chodbou dál.

Vešli do kouzlem zvětšeného Křiklanova kabinetu, který byl již vyzdoben pro účel večírku.

,,Vítám vás, přátelé! Slečno Grangerová, vám to ale sluší." zajásal Horacio Křiklan a políbil Miu na hřbet ruky. Pak se omluvně podíval na Lupina a se slovy ,,Bavte se vy dva." na něj mrkl. Vlkodlak nechápal, co to mělo znamenat, ale pokračoval se svou dívkou dál do místnosti.

Za ruce se už od vchodu do kabinetu nedrželi,aby to nepůsobilo příliš nápadně. Rádi to oznámili rodině a přátelům, ale ani jeden z nich neměl nijak zvlášť chuť řešit jejich vztah se zvědavými profesory.

Stejně jim přišlo nějak podezřelé, že na ně všichni tak zvláštně zírají.

,,Tak je to pravda?" přiběhla profesorka Trelawneyová za Hermionou a uchopila ji za ruku. ,,Moc vám to přeji, drahá. " poplácala ji po rameni a než se Hermiona stihla zeptat, co jí to vlastně přeje, byla zase pryč.

Něco podobného se stalo i Remusovi, kterému pro změnu k čemusi gratuloval Brumbál a spiklenecky na něj mrkal.

Když jim zároveň došlo, o co tu vlastně jde, jejich pohledy se střetli a rozešli se k sobě.

,,Lepší to být už ani nemohlo." vydechl Lupin a vyslal vyčítavý pohled profesorce McGonagallové.

,,No na mě se nekoukejte. Já se v drbech vážně nevyžívám." zamítla jejich nevyřčené výčitky Minerva.

Najednou Hermiona utkvěla pohledem na Severusovi stojícím jako obvykle v nejosamělejším koutu místnosti . Na rtech mu pohrával pobavený úšklebek.

,,No samozřejmě. Já už se dneska ničemu nedivím." ušklíbl se Remus a kopl do sebe sklenici nabízené whiskey. Ten jindy tolik galantní a usměvavý gentleman toho měl v posledních několika dnech vážně dost. Jedinou útěchu nacházel v Hermioně, která se mu i přes všechny problémy zdála čím dál tím víc krásnější.

Severus se uchechtl a mlčky zvedl sklenici, jako by těm dvou připíjel. Ani jeho život nebyl tak růžový a on nebyl tak necitelný, jak by se zprvu zdálo. Vlastně Remusovi záviděl. Všechno, po čem toužil bylo najít ženu se kterou by strávil zbytek života. Ten prašivý vlkodlak ji našel. Navíc tak nádhernou, pomyslel si. Nezdálo se to, ale i přes tu všechnu závist jim to moc přál a uštěpačné poznámky na jejich adresu byly jen takovou zástěrkou. Hermiona pro něj znamenala hodně. Měl ji rád skoro jako sestru nebo něco podobného. Nikdy se spolu moc nebavili a netrávili spolu spousty času, ale vážil si jí víc , než většiny lidí v jeho okolí.

...

Ručičky na hodinách se přehouply přes dvanáctku a všichni začínali být unavení a zábava upadala. Jen Křiklan byl stále ve svém živlu a pokoušel se přemluvit odcházející profesory, aby ještě zůstali.

I Remus s Miou začali pomalu odcházet. Rozloučili se s Křiklanem a popřáli mu dobrou noc.

,,Víš co mě napadlo?" zeptala se do ticha dívka.

,,Povídej." usmál se Remus a políbil ji do vlasů. Zhluboka nasál tu vůni. Mandle a skořice.

,,Když už to stejně každý ví, mohl bys občas přespat u mě. Zůstat tam celou noc . Ráda bych se probouzela po tvém boku. " pohladila ho po hrudi a opřela se o ni hlavou.

,,Upřímně, taky jsem nad tím už uvažoval. Nemáme se za co stydět. " odvětil a políbil svou lásku na její červené rty.

Tu noc i několik dalších strávili společně. Bohatě jim stačilo jen tak ležet jeden vedle druhého ve vší počestnosti. V noci se hřát vzájemnou láskou a ráno si sem tam dát společnou sprchu.

Jejich vztah jen vzkvétal a to přimělo Remuse začít uvažovat o budoucnosti.