Vlčí instinkty

(Ne)šťastná náhoda

Už je to týden, co se v doupěti slavily Vánoce a co Brumbál přišel se svou nabídkou.  Dny střídaly noci a Hermioně se blížil odjezd do Bradavic. Začala propadat panice, že to nezvládne. Má málo času na přípravu. Vždyť už jí zbývá jen jeden den! Jeden den a přijde si pro ni Remus. Myšlenka, že pojede zrovna s ním ji zvláštně zahřála u srdce.

 Když nastal den odjezdu, začala definitivně šílet. Bylo to jako v časech, kdy se do Bradavic balila poprvé jako jedenáctiletá dívenka. Už je to osm let a teď se do jejího někdejšího domova chystá jet jako devatenáctiletá žena, co má  předávat své "zkušenosti" lidem, kteří jsou jen o málo mladší, než ona. Je pravda, že si toho zažila už hodně hlavně v bojích proti smrtijedům, ale i tak se nemůže měřit s profesorem Kratiknotem a jeho fascinujícím výkladem. Bude to propadák..

Zatím co Hermiona běhala z místa na místo, Harry s Ronem seděli na posteli s pusou od ucha k uchu a sledovali její vtipné počínání.

,,Proč s sebou táhneš tolik kufrů , Hermiono? Budoucí paní profesorka by snad měla umět zvětšovací kouzlo, ne? Tohle vidět McGonagallová..." pošťuchoval ji Ron.

Rozcuchaná a nervózní Hermiona  mu odsekla ,,Budoucí profesorka umí zvětšovací kouzlo, ale chce mít ve všem pořádek, Ronalde!" a hodila po něm polštář jakožto první věc, co se jí dostala pod ruce. 

Mezitím, co se nahoře strhla polštářová bitva a soutěž o nejlepší urážku, přišel do doupěte Lupin. 

,,Heslo je mandragora." špitl a vešel dovnitř. 

Jen co ho spatřila paní domu, začala úkolovat všechny okolo ,,Výborně! Vše jde podle plánu. Remusi, ty se tady posaď a ty, Arthure jdi pomoct Hermioně se zavazadly." . Pan Weasley se bez řečí zvedl ze židle, položil právě rozečteného Denního Věštce a šel udělat, co mu manželka řekla. 

,,Ne!" vykřikl Lupin o dost hlasitěji, než měl v plánu. Oba manželé se na něj vyděšeně podívali. 

,,Znáš ty tvoje záda,Arthure." zaimprovizoval nově příchozí. ,,Radši tam dojdu já.Hned se vrátím." řekl dobrosrdečně muž .  Pan Weasley si spokojeně oddechl a vrátil se ke čtení. Jeho žena vrhla na Lupina podezíravý pohled. On moc dobře věděl, že by mu stačilo párkrát mávnout hůlkou a kufry by se snesly dolů samy, ale byl rád, že může strávit s Hermionou chvíli o samotě. Vyběhl schody a zaklepal na dveře. Ozvalo se ,,Pane Weasley už jdu. Jen vezmu ty kufry.". Za okamžik už se ze dveří pozadu valila Hermiona obtěžkaná zavazadly všeho druhu. 

,,Já ti to vezmu" řekl dobrosrdečně muž a už jí chtěl brát kufr z ruky. Když v tom se dívka lekla, že slyší jiný hlas, než předpokládala, otočila se směrem k Lupinovi, upustila kufr a ten dopadl Remusovi přímo na nohu. 

,,Remusi, já se moc omlouvám. Lekla jsem se a... Musí to hrozně bolet. Měla jsem v tom snad celou knihovnu." začala se mladá čarodějka omlouvat. 

,,To nic není. Bude to v pořádku. " ujišťoval ji kulhající přítel. Herm si ale nenechala rozmluvit, že dokud mu ránu neošetří, nikam ho nepustí. Kouzelník musel svolit a tak se ocitl u ní v pokoji. Posadila se před něj, připravila si hůlku , vyhrnula mu nohavici a odhalila nepěknou modřinu. Vlasy jí přitom poletovaly do čela a stáčely se v neposedné vlnky. Remus měl co dělat, aby ovládl pokušení odhrnout jí je z tváře. ,,Vypadá to, že máš zlomený palec" podotkla starostlivě. Uchopila hůlku a upozornila přítele na případnou bolest. Než stačil cokoliv namítnout, nadechla se a s lehkým mávnutím hůlky pronesla ,,Brackium Emnendo!". Kouzelníkem projela prudká bolest. Cukl sebou, ale nepřestával hledět na svou krásnou ošetřovatelku. Zastyděl se, že někdo jako on se může tak snadno zamilovat. Zastyděl se, že on jako krutá hříčka přírody může vůbec mít tu drzost doufat, že objekt jeho zamilovanosti opětuje jeho city. Zastyděl se, že je až po uši zamilovaný do Hermiony Grangerové. 

,,Hotovo." vyrušila ho z myšlenek Hermiona. Muž pohlédl na svou , teď už obvázanou nohu.

,,Myslím, že můžeš učit s klidným svědomím. Tvé schopnosti jsou fantastické, Herm." pohlédl na čarodějku ohromený jejím nadáním. Ta se jen začervenala, ale nic neřekla.

,,Myslím, že můžeme vyrazit, slečno profesorko." odvětil Remus s odzbrojujícím úsměvem a popadl kufry. Hermioně se podlomila kolena. Jeho vystupování a vzhled anglického gentlemana ji vždy ochromí.