Vlčí instinkty

Ten večer v parku

 Všichni , včetně rodiny Weasleyových se pomalu vzpamatovávali z katastrofy, která je postihla a začali se vracet do zajetých kolejí. Hermiona s Remusem se živě zajímali o dění ,,tam venku" a pomáhali řádu, jak jen to šlo. I přes četné protesty a projevy nesouhlasu jejího přítele se hnědovláska zúčastnila několika misí spolu s ostatními členy Fénixova řádu a z jedné si jako památku na Antonina Dolohova přinesla ošklivé zranění levé nohy.

,,Magie je sice mocná, ale ne všemocná. Tohle celé nedokážu spravit pomocí jednoho mávnutí hůlkou nebo odvaru z nějaké kytky. Mohu vám na to dát tinkturu z třemdavy, ale počítejte s tím, že se to bude týden či dva hojit a pár dní na to nebudete moct došlápnout." řekla stroze madam Pomfreyová na ošetřovně, když jí Hermiona ukázala zakrvácenou nohu. 

,,Takže vám vypíši volno, Hermiono." vzdechla profesorka McGonagallová s úlevou,že se Hermioně nestalo nic horšího.

,,Ne, to nebude třeba. Budu pár dní o berlích, ale vyučovat můžu dál. Unudila bych se, kdybych nic nedělala." pokusila se o ledabylý tón Hermiona a jen s těží přemáhala bolest, která ji svírala.

,,Tak to v žádném případě. Vezmete si volno. Tohle je rozkaz." zavelela Minerva a odešla z ošetřovny s vlajícím pláštěm za sebou.

Pro občas až moc akční Hermionu nebyl klidový režim vůbec příjemný. Jediné, co jí bylo útěchou byla odpoledne strávená s Remusem, který se o ni staral jako o smrtelně nemocnou a ona se mu jen smála se slovy, že  je to obyčejné škrábnutí.

...

Jednou, když čekala na lavičce před učebnou obrany proti černé magii až skončí Remusovi hodina,otevřely se dveře na konci chodby. Z nich vyšel ramenatý kouzelník s černými vlasy. Hermiona v něm okamžitě poznala úlet svých školních let. Famfrpálový hráč s atletickou postavou a účastník Turnaje tří kouzelníků, Viktor Krum.

,,Hermiona jsi to ty?" zadíval se na ni svýma tmavýma očima Viktor a rozešel se blíž k ní. Mluvil špatnou angličtinou ze které byl znát jeho bulharský přízvuk.

,,Já neviděl tě spousta let. Jak se daří ? McGonagallová říkal, že ty učit teď tady. Co ty dělala s nohou?" zavalil ji otázkami.

,,Viktore, pane bože to už je let, co jsme se neviděli! Daří se mi báječně a ano, učím tady kouzelné formule. O tu nohu se mi postaral jeden smrtijed, ale nic to není. Povídej, jak se ti daří?" zazubila se na něj Mia. Byla moc ráda, že ho vidí.

Zatímco se ti dva bavili o životě, z učebny vyšel Remus Lupin a když spatřil SVOU dívku, jak se baví s tím urostlým mužem, znejistěl. Přikradl se k nim a objal Hermionu majetnicky kolem ramen, aby Krum věděl, kde je jeho místo. Jako každý muž byl velmi žárlivý a jeho vnitřní vlk mu na klidu nepřidal. Musel si chránit své teritorium. Svou vlčí družku.

,,Oh ahoj Remusi." usmála se dívka a k jeho klidu mu vlepila upřímnou pusu na tvář.

,,Remusi, to je Viktor Krum. Kdysi se tady zúčastnil Turnaje tří kouzelníků proti Harrymu. Viktore, tohle je Remus. Chodíme spolu." představila oba muže a ti si potřásli rukou. Ani jeden nebyl ze společnosti toho druhého moc nadšený. Remus nechtěl být vlezlý a tak se přemohl a nechal ty dva osamotě se sdělením, že na Miu počká ve společenské místnosti. 

,,Já už budu muset jít, ale co ty řekla, kdybychom večer si popovídali v restaurace? Pamatuju, že Prasinky moc dobré místo na setkání." nabídl Hermioně sebejistě Viktor schůzku.