Vlčí instinkty

Předtucha, část 3.

Remuse ale nezajímal nikdo jiný, než Mia. Rozběhl se za ní. Ležela nehybně a zdálo se, že omdlela. Vzal ji do náručí a spěchal s ní na ošetřovnu.

,,Rem..." dostala ze sebe.

,,Neboj, už bude dobře." ujišťoval ji kouzelník a běžel napříč hradem.

,,Miminko... Prosím, Remusi..." šeptala nepřítomně a po tvářích jí tekly slzy.

Poté opět omdlela.

...

Nehybnou, jako stěnu bílou Hermionu z ničeho nic probudila pronikavá bolest. Před očima jí tančily barevné kruhy. Chvíli netušila, kde se zrovna nachází a srdce se jí hrůzou, že se bude opakovat to, co před malou chvílí prožila zběsile rozbušilo. Cítila, že je v něčí přítomnosti, ale oči nechávala ze strachu, co uvidí zavřené. 

Slyšela samu sebe jakoby odněkud z dáli, jak jí uniká tichý bolestný vzdech a rukama se snažila nahmatat místo, odkud neustávající bolest vycházela, ale byla příliš slabá. Jen chabě cukla rukama. 

Najednou uslyšela úlevné vydechnutí.

,,Herm..." ozval se známý mužský hlas. Jeho majitel právě uháněl s bezvládnou Hermionou chladnými chodbami hradu kamsi do daleka. 

,,Hermiono, už tam budeme. Jen se prosím snaž zůstat tady se mnou. Mio..." mluvil na ni její zachránce. V jeho hlasu byla slyšet stopa starosti a ... Strachu? 

Bolest neustupovala a bledá brunetka měla pocit, že se s ní točí celý svět. Cítila obrovský strach a beznaděj. Snažila se otřít si slzy z tváří, ale cítila se, jakoby do ní kdosi vrazil tisíce nožů a všechno to bolení směřovalo jen do jediného místa. 

S vynaložením veškerých sil, které jí ještě zbývaly si křečovitě objala břicho. Ucítila, jak jí něco teplého teče po vnitřní straně stehna. Krev! Strach se stupňoval a ona myslela jen na jedinou věc. V tu chvíli jí nezáleželo na ničem jiném.

,,Rem..." zašeptala vysíleně.

Muž, který ji držel v náručí a obratně se prodíral mezi stovkami lidí na chodbách s ní začal znovu komunikovat.

,,Vydrž, lásko. Hned se na tebe někdo podívá. Někdo ti pomůže, slibuji." .

,,Naše dí..." nezmohla se na víc.

Teď už si i Remus všiml Hermioniny krve stékající po jejích stehnech. Zdálo se, ačkoliv to vypadalo nemožně, že ještě zrychlil. Rozběhl se se svou Miou v zakrvácených rukou do cíle, který už musel být někde blízko. Přes ustupující davy konečně spatřil bílé dveře ošetřovny. 

Proudící vzduch chladil Hermionino rozbolavělé tělo a působil jako slabá analgetika. Když už se jí oči začaly pomalu znovu klížit, přepadl ji nečekaný a zatím nejsilnější útok bolesti. Přes zatnuté zuby jí unikl výkřik a v ruce zmáčkla cíp mužovy zmačkané košile. 

Hlava jí klesla a ona opět upadla do bezvědomí, plného sladkého nevědění.

...

Když se probrala, neležela už v ničí náruči. Zdálo se, že se nachází v čisté místnosti položená na bílém, čerstvě ustlaném lůžku. Vedle sebe cítila přítomnost Remuse Lupina, který ji držel za ruku. Všechno by se zdálo být dokonalé,kdyby její nitro nesvírala ta hrozná bolest a úzkost v jednom. 

,,Poppy!" otočil se Lupin hbitě na madam Pomfreyovou, která přispěchala, jak nejrychleji to šlo.

,,Ach bože, Hermiono! Co se jí stalo?" spráskla ruce starší žena a sklonila se nad nepřirozeně schoulenou čarodějku.

,,Oni ji mučili, musela se praštit do hlavy, když... Je těhotná, prosím pomozte jí." zatřásl s ošetřovatelkou netrpělivě ještě stále zadýchaný Remus. 

Nebyl čas na gratulace, ani vyptávání se na otce toho malého. Šlo o minuty, možná o vteřiny.

,,Odejděte." zahřměla profesionálně madam Pomfreyová.

,,No to ne, já zůstanu s-"

,,Řekla jsem odejděte!" umlčela ho a pobíhala okolo Herm. S hůlkou v ruce rozvířila fialový lektvar v lahvičce a vlkodlakovou přítomností se nehodlala dále zabývat.

Ten vyhledal svýma očima ty Miiny. Byly nepřítomné a plné slz. 

Vyšel tedy na chodbu, kde se posadil s hlavou opřenou o stěnu a čekal. Ty minuty byly delší, než celé týdny. S hlavou v dlaních přemítal o tom, čemu všemu mohl zabránit, kdyby ji našel dřív. Přemítal o tom, že kdyby byl s ní, nemusela si všechny ty hrozné věci prožít. Měl o ni strach. Poprvé v životě už se ale nebál jen o ni. 

Myšlenky se mu stočily k malému děťátku, které mohlo za několik měsíců přijít na svět. Mohl ho chovat v náručí, mohlo mu říkat tati a teď... Ne. Takhle nesmí uvažovat. 

...

Otevřely se bílé dveře ošetřovny a z nich vykoukla ustaraná hlava Poppy Pomfreyové. Vyšla z nich celá a Lupin se zpříma postavil na nohy. 

,,Je- Tedy jsou oba v pořádku?" naléhal na ni okamžitě. 

Svraštělé obočí a soucitný výraz v ženině tváři nenapovídal o ničem dobrém. Zhluboka se nadechla a odpověděla na otázku.

,,Slečna Grangerová vyvázla naštěstí jen s otřesem mozku a několika ošklivými ránami, které jsem jí dostatečně ošetřila. Pár dní si ji nechám na ošetřovně, ale s mými lektvary bude do týdne zcela v pořádku. " ujistila ho.

Lupinovi spadl kámen ze srdce, ale ta nejistota stále přetrvávala.

,,A to malé? Je v pořádku?" .

,,Pochybujete snad o mých schopnostech, Remusi? Samozřejmě, že je v pořádku. Doufám, že mě pozvete na křtiny." mrkla na něj s potěšením, že mu může předat dobré zprávy.

Remus se s úlevou opět sesunul na zem a na rtech mu pohrával lehký úsměv úlevy a klidu. 

,,Můžu jít za ní?" zeptal se, jen co vzpamatoval. 

Žena pokývala hlavou. ,,Ale opatrně. Je ve velkém šoku. Kletba Cruciatus je opravdu velice nepříjemná. Je spousta lidí, která ji nepřežila nebo díky ní přišla o rozum. Bude chvíli trvat, než se vzpamatuje.".

Remus vletěl do dveří a rozhlížel se okolo. Když očima vypátral svou krásnou čarodějku, které se pomalu začínala vracet barva do tváří, rozběhl se k ní. 

,,Remusi!" vydechla Hermiona a pohotově ho políbila na rty. Ani jeden se nemohl nabažit přítomnosti  toho druhého a už vůbec ne toho třetího, který tam díky obrovskému štěstí s nimi stále byl.

,,Teď už bude jenom dobře, slibuji." zašeptal šťastný kouzelník a vykouzlil své snoubence na polštáři vedle ní nádhernou květinu. 

Seděli tam v objetí dlouhé minuty, možná hodiny a neodvažovali se přerušit to uklidňující ticho. Nezáleželo jim na studentech ležících okolo, kteří je nestydatě pozorovali a v hlavě už dozajista utvářeli ty nejlepší drby. Nezajímal je nikdo jiný, než oni dva.

Takže... Tohle byla poslední část téhle kapitoly, takže doufám, že jsem šťastným koncem potěšila. Upřímně to mělo zprvu dopadnout úplně jinak, ale nešlo mi to přes prsty. Prostě nebudu zase až taková svině, že bych jim vzala miminko :-D . Pokud se vám kapitola líbila, zanechte komentář nebo hlas. Děkuji moc :-)