Vlčí instinkty

Svatba

Náhlý sluneční svit začal zlehounka pronikat oknem do prostorné ložnice, kde se vyjímala mohutná manželská postel. Jen co našel skulinku mezi parapetem a dlouhým závěsem, využil možnosti tvořit své svítivé odlesky na bílém ložním prádle ze saténu, pod kterým spokojeně dřímala známá dvojice. Na první pohled inteligentní muž neurčitého věku s ochranitelskou paží přehozenou přes o něco mladší ženu choulící se v jeho objetí. Nejprve se paprsek nesměle plazil po přikrývce, až se s časem, který hnal slunce stále výš a výš nad obzory odvážil a jemně  pošimral oba spící po tvářích. Mladá hnědovláska hbitě otevřela obě oči, skoro jako by celou tu dobu vůbec nespala. Domněnka se skoro rovnala pravdě. Hermiona Grangerová skutečně téměř celou noc probděla, jelikož jí očekávání nadcházejícího dne nedovolovalo klidně spát.

,,Já se dneska vdávám." zašeptala nepřítomně do ticha. Téměř neslyšná poznámka nebyla mířená nikomu konkrétnímu. Snad jen ptákům za oknem nebo onomu slunečnímu paprsku, který ji tak laskavě vzbudil před nelíbivým zadrnčením černého budíku na nočním stolku. Opatrně se vymanila z Remusova sevření a k jejímu překvapení zjistila, že ani on už nespí. Ostatně na tom byl se spánkem podobně. Většinu noci se převaloval a marně se snažil zahnat myšlenky na zítřejší ráno.

,,Dobré ráno." řekl potichu usmívajíc se na křehkou,zatím stále slečnu vedle něj. 

,,Dobré ráno."obdařila ho stejně sladkým pousmáním a jako bonus mu vlepila příjemný polibek na tvář. Na to, že skoro nespala byla čilá jako laňka. Bez okolků seskočila z postele a při dopadu na chladnou zem ji zastudila bosá chodidla. S tichým zaskřípáním parket při každém kroku došla k oknu a jedním pohybem roztáhla závěsy. Oslepila ji prudká záře a v uších jí zněl jen ohlušující zpěv ptáku oslavujících dnešní den. Nedokázala si pro svůj den D představit lepší začátek.

...

,,Můžeme?" 

,,Můžeme."

Dvě postavy přikryté stínem nedalekého stromu se z ničeho nic objevily před domy číslo jedenáct a třináct na Grimmauldově náměstí. Několik holubů, kteří právě snídali na dlážděném chodníku opodál jen nevěřícně zírali na podívanou před sebou a pak se rozletěli na všechny světové strany. Přeci jen, kolikrát se stane, že se z naprostého vzduchoprázdna najednou vynoří dva lidé? Postavy pár chvil přešlapovaly okolo, než se přesvědčily o svém naprostém soukromí. Pak se stala nevídaná věc. Dva domy, které působily jako spojené se začaly rozestupovat a uvolňovat místo pro třetí dům, který  se nestydatě vecpal mezi ně. 

Remus vzal za mosazné klepadlo a dvakrát jím zabušil do pevných dveří. Ozvalo se klapání bot a zanedlouho už ze dveří vykukovaly dvě zrzavé hlavy. Obě dvojčata nasadila vážný, ba přímo tragický výraz. 

,,Ještě máte čas utéct." zašveholili Fred s Georgem svorně , ale než stihli svou poznámku objasnit, do dveří se vecpala i jejich matka s mísou těsta v ruce. Okamžitě začala rozdávat úlohy jako generál a postrkovat oba snoubence dovnitř domu. Nelitovali, že nechali Molly, aby se zhostila veškeré organizace dne. Alespoň měli jistotu, že bude všechno do posledního puntíku naplánované. 

Dle pokynů extravagantně vyhlížející ženy se vecpali do už tak dost přeplněného prostoru plného lidí. Sice tam byli jen ti důležití (zbytek hostů se ukáže až na obřad), ale v chodbičce stísněného domu číslo dvanáct se jich zdály být desítky. Obydlí vypadalo mnohem více zchátralé zevnitř, než zvenku. Všude po stěnách visely spousty zaprášených obrazů. Většina z nich byly portréty rodiny Blackových. Pod velkou podobiznou madam Blackové, která byla schovaná za dlouhým přehozem nevrle pochodoval Krátura, Siriusův domácí skřítek, bezmezně oddaný předchozí majitelce. Jen co spatřil Hermionu stoupající schody do prvního patra, zkameněl a utrousil několik poznámek o její nečisté krvi, načež mu právě procházející Sirius mimoděk dupl na nohu.