Vlčí instinkty

Láska na první pohled

Od událostí s katastrofickým scénářem uběhl již celičký týden. Hermiona, zdravá jako rybka opouštěla prostory ošetřovny a pomalu se vracela k radostem i strastem obyčejného života, pokud se tedy kouzelnický život dá považovat za obyčejný. Potřásla si rukou s madam Pomfreyovou, která jí kladla na srdce, že už ji chce potkávat na chodbách jen jako profesorku, ne jako pacientku a vrátila se do své podomácku zařízené komnaty. Svého snoubence v ní bohužel nezastihla, jelikož měl v tu chvíli co na práci se studenty pátých ročníků. 

,,Tak znovu, pane Flintcartere." promlouval zrovna k jednomu ze zmijozelských studentů. 

,,Obrana proti černé magii je povinný předmět. To, že váš otec pracuje na ministerstvu, ještě vůbec neznamená, že do do hodin nebudete chodit patřičně připraven. Máte stejné povinnosti jako vaši spolužáci a budete se podle toho chovat." odříkával vyčerpaně jako básničku. Ostatně když každé úterý a pátek opakujete témuž člověku to samé stále dokola, opravdu se to nějaké rýmovačce začíná podobat.

Student se už nadechoval, jako že by snad zaprotestoval proti Lupinovu "drzému přístupu" , ale ten ho jen umlčel.

,,A bez poznámek, prosím. Vy ostatní, kteří si nosíte do hodin pomůcky si prosím otevřete stranu 367." otočil se ke třídě a rázem se z něj stal znovu ten přívětivý, charismatický profesor, kterého mají všichni, až na Olivera Flintcartera docela rádi. Ten, zatímco ostatní listovali v tlustých knihách procedil skrze zatnuté zuby jakousi poznámku o vlkodlačí chátře. Remus jeho připomínku mlčky přešel. Na odsuzování, které přicházelo obzvláště ze strany kouzelníků z čistokrevných rodů byl koneckonců zvyklý.

...

Hermiona si zrovna užívala odpolední koupel, když se ozvalo vrzání vstupních dveří. Hbitě švihnutím hůlky přivřela dveře a znovu se až po bradu zabořila do koupelových bublinek a teplé vody uvolňující její stažené tělo. Uslyšela kroky, které se zastavily někde v půlce ložnice. Ačkoliv věděla čí kroky se to ozývají, neubránila se chvilkové myšlence na smrtijedy. Nebylo by zrovna dvakrát příjemné setkat se s Fenrirem Šedohřbetem, když je po ramena celá zapadlá ve vodě a ke všemu nahá. To, co slyšela o jeho nepěkném hraní s "kořistmi", než je zavraždí nebylo zrovna příjemné a tahle situace by tomu jen nahrála.

Na vrata od koupelny tiše zaklepaly dlouhé prsty a Mie bylo jasné, že stoupenci pána zla to nebudou. Už jen ta představa, že by se nejprve ohlásili klepáním na dveře se slovy ,,Dobrý den, my vás jdeme krutě zavraždit. Můžeme dál? Ne? Tak my počkáme venku, nebudeme rušit." jí přišla úsměvná.

,,Moment, koupu se." zavolala na příchozího a srdce se jí blahem rozbušilo z přítomnosti klepající osoby. Tolik jí chyběla chvilka osamotě s ním.

Lupin stojící přede dveřmi se otočil ke koupelně zády a jelikož byl znám svým taktem, počkal si na dívčin příchod. Přivítala ho od kolen až po krk zabalená ve svém sněhobílém županu s vyšitým monogramem H.G. . Kouzelníka potěšila skutečnost, že tam za chvíli bude stát H.L. ,ale bohužel události posledních dní nedopřály šťastnému páru klidný den v soukromí, kdy by jejich sňatek mohli v klidu naplánovat. 

,,Vítám tě doma, jestli se tomu tak dá říct." políbil ji na tvář a rozhlédl se po komnatě, která byla sice nádherně zařízená, ale stále připomínala více studentské bydlení, než domov dvou dospělých lidí zakládajících rodinu. Bylo to vlastně trochu vtipné, že v jeho věku žije se svou snoubenkou ve škole. Většina profesorů rodiny neměla a tak jim nečinilo nijak velký problém bydlet na hradě.