Vlčí instinkty

Říct, či neříct?

Prodloužený víkend v Itálii je bezpochyby krásná věc obzvláště, pokud je okořeněná žádostí o ruku. Uličky plné bezstarostných lidí, večery nad sklenicí italského vína a hvězdy snad ještě krásnější, než kdekoliv jinde.  

Remus s Hermionou si svůj pobyt ve Veroně užívali plnými doušky a žili nadšením z plánovaného sňatku. Všechny ty probděné noci byly snad nejkrásnější v jejich životě.  Hermionu představa, že to s ní Lupin myslí skutečně vážně a že už se zřejmě tolik neužírá kvůli lykantropii a věku velice uklidnila a těšila se na společné navždy. Remus, který se po vyřknutí Hermionina ,,Ano." stal snad nejšťastnějším mužem planety byl také naplněn představou, že zbytek života stráví se svou Miou. 

Oba překypovali dobrou náladou a zamilovaností a tak se jejich návrat do Bradavic nesl v poklidném duchu. Hermioniny soukromé komnaty byly teď kouzlem uzpůsobené pro soužití dvou lidí a oba si zvykali na společné bydlení. Šlo to docela snadno. 

Pár dní po jejich návratu , zrovna když hráli šachy a Hermiona byla na tahu, se ozvala ohlušující rána. Oba otočili hlavu směrem k oknu, odkud se rána ozvala a spatřili Weasleyovic sovu, známou svou neohrabaností a častými nehodami. 

,,Píše Ginny." zalapala po dechu Hermiona, když otevřela obálku. 

Ginny byla jediná sestra Rona Weasleyho o rok mladší, než on. Mimo jiné chodila s Harry Potterem a byla nejlepší kamarádkou Hermiony Grangerové. Ped rokem odjela na výměnný studijní pobyt do Francie a tak se bohužel od té doby neviděly.

,,Milá Hermiono, " začala dopis číst nahlas.

,,celý tento týden jsem u našich. Dnes večer se sejdou všichni členové řádu a společně povečeříme.  Budu ráda, když přijdeš taky. Mimochodem..." Hermiona se zarazila a dál už nečetla. Nervózně si odkašlala. 

,,Proč nečteš?" zeptal se zvědavě Remus. Zdálo se mu to, nebo se Mia červená?

,,Už tam není nic zajímavého." zablekotala dívka a nabídla mu koláč stojící na stole.

,,Víš, že lhaní ti nikdy nešlo, viď?" zadíval se na ni s významně zdviženým obočím. Byla roztomilá, když se snažila o něco, co bylo její upřímné povaze tolik cizí.

,,No dobře, ale řekl sis o to." uchechtla se a pokračovala ve čtení. 

,,Mimochodem mamka říkala, že to teď táhneš s Lupinem. Já věděla, že jsi na starší, ale pod tím "starší kluci" jsem si na škole představovala spíš krasavce z vyšších tříd. No každopádně ti gratuluji k úlovku a podrobnosti si vyslechnu dnes večer. Účast povinná. 

Ginny".

Kouzelník se rozesmál. Jeho reakce byla pro Hermionu překvapením, ale dala se do smíchu taky. 

,,Takže úlovek?" vyprskl smíchy Remus. Pak se ale smát přestal a zamyslel se.

,,Možná by dnes přišlo vhod jim to oznámit, nemyslíš?" zvážněl najednou a ukázal na Hermionin prstýnek. Opět ji jeho reakce trochu udivila. Moc dobře si pamatovala, jak se obával reakce přátel, když jim chtěli oznámit, že spolu chodí.

,,Chci ,abys věděl, že na to nijak nespěchám. Můžeme jim to říct klidně později, jestli se na to zatím necítíš." svraštila starostlivě obočí a pohladila ho po hřbetu ruky. 

,,Já jim to ale chci říct." ujistil ji laskavě vlkodlak a přikryl její ruku svou dlaní. ,,Chci, aby věděli, že za nedlouho budeš paní Lupinová. Mimochodem před tím, než jsem tě požádal o tvou krásnou ručku jsem tě zapomněl varovat, že mimo mě získáš i moje ne příliš líbivé příjmení. Není zač." zazubil se.