Lišila se poměrně málo, ale i tak vyčnívala z davů. Vyčnívala tak, že se s ní ostatní odmítali bavit. A přitom byla dobrým člověkem.
Obrovské srdce, avšak bijící pro všechny okolo spíš, než pro sebe.
Bijící pro vše živé. Pro každého broučka, pro každé smítko prachu, pro stébla trávy, pro listy stromů. Pro každého ptáčka zpěváčka, každou myšku, medvídka, pejska. Pro každého živého tvora na téhle planetě. Pro každé dítě, každého člověka.
Dokázala se usmívat, i když její srdce pukalo, dokázala být milá, i když všichni ostatní na ni byli protivní a zlí.
Pršelo. Nikde nikdo. A ona se usmívala a procházela se. Déšť jí dodával jakousi energii, kterou normálně nemívala.
Stávala se kapkou deště. Křehkou a průsvitnou.
Pro některé neviditelnou, pro spoustu lidí andělem.
Nenáviděli ji. Tu čistou duši, plnou vnitřní krásy a lásky.
Znáte někoho podobného?
Někdy mi přijde, že jsme tak sobečtí, že vůbec neřešíme problémy druhých.
ČTEŠ
,,DOKONALOST"✔
Short StoryTímto příběhem se snažím ukázat jakousi svou myšlenku, jak dnes vypadá dokonalost. Umělá dokonalost... -čeká na korekci
