,,DOKONALOST"✔

2 - 5/Šílená láska

,,Zamilovala jsem se do někoho, kdo pro mě byl skvělým. Měla jsem ho ráda, ne milovala jsem ho. Ale on mi lásku neopětoval. To byl problém mé lásky."

Přede mnou stála mladá žena, která odpovídala na otázku jednoho z novinářů, nebo kdo to vlastně byl.

Tohle místo nebylo pro mě. Všude mnoho lidí. Ani ona si tady nepřipadala dobře. Poznal jsem to na ní. Byla nervózní a stále dokola si za uši zastrkávala malé vlnky a krátké vlasy. Marný byl to boj. Pohledem zabloudila ke dveřím, vedle nichž jsem stál já. Přestala odpovídat na další z otázek a její pohled se zasekl na mně.

Zmizel jsem za dveře a běžel dlouhou chodbou na záchod. Mé plíce bývalého kuřáka byly v háji. Jako moje srdce a vzpomínky.

Když jsem vyšel, seděla na chodbě, přímo naproti pánskému záchodu. Opřená o zeď, sledující lidi procházející okolo ní. Ještě před chvílí pro ně byla hvězdou a nyní byla pouhou holkou na podlaze. Ne, ona byla vzduchem.

,,Ahoj."

Podívala se na mě. A z očí jí tekly slzy.

,,Ahoj, co tady děláš?"

,,Přišel jsem se podívat, na tebe, tvůj další úspěšný román."

,,To je od tebe hezký."

,,Dotáhla jsi to na zajímavý místo. Jsem na tebe hrdý."

,,Díky. Nevěděla jsem, že čteš takovéhle knížky."

,,Vlastně jsem dostal tvou První sbírku slz k narozeninám."

,,Ahh. Spolužáci byli vtipní."

,,Vlastně spíš mamka."

,,Promiň."

,,Neomlouvej se."

,,Tak ahoj. Ráda jsem tě zase viděla." Šla pryč. Odcházela ode mě.

,,Počkej." Zastavila se. ,,Chtěl jsem ti jen něco dát."

,,Obálku? Na rozloučenou?"

,,Chtěl jsem ti ho dát po matuře."

,,Ale nedal."

,,Je tam všechno." Usmála se. ,,Miloval jsem tě. Jen jsem chtěl, abys to věděla. Omlouvám se. Za všechno." Odcházel jsem.

,,Počkej. Zastav se." Opravdu jsem se zastavil. ,,Promiň mi, že jsem ti neodepsala na tu zprávu."

,,Dobrý. Je to dlouho."

,,Já vím, že tě to štvalo."

,,Já jsem ti ublížil."

,,Láska bolí."

,,Láska?"

,,Ta naše."

Opět. Po těch letech mi odešla pryč.