Věnováno mé milované LucyNeu ❤
Byla nebyla jedna úžasná dívka, zamilovaná dívka. Byla výjimečná, ačkoli to možná nerada slyšela. Dokázala člověku vytvořit úsměv na tváři a zahnat slzy v očích. Při tom ona sama měla svých starostí dost.
Byla velmi chytrá a milovala čtení knížek, milovala všechny ty hrdiny v nich. Byla to romantička, která snila o tom, že potká svého prince z pohádky.
A ten její vysněný princ tak trošku existoval.
Chodil do jiné třídy stejného ročníku. Měl vlčí oči a tmavé vlasy. Tichý ostatními ne moc oblíbený kluk, který si něčím získal její srdce. Hrál si s ní jako s loutkou. Občas ji pozdravil, usmál se, někdy dělal, jako by ji vůbec neznal, ignoroval ji. Tak trochu lámal její křehké srdce, které jej stále milovalo.
V hlavě ji viselo tolik otázek. Má ji vůbec rád? Proč se chová tak divně? Proč je takový? A proč má tak hezkou červenou mikinu zrovna v den, kdy ji má na sobě i ona? Byl komplikovaným příkladem, možná fyzikálním vzorcem nebo nějakou chemickou sloučeninou.
A pak tu byl druhý kluk. Ten o ní jevil zájem, což bylo pochopitelné, protože ona byla neodolatelná. Jenže byl to pouze kamarád, milý, zvláštní, ne tak přitažlivý a hezký jako kluk, do kterého byla zamilovaná, v té době si myslela, že nešťastně.
Uteklo několik let a oba dospěli. Když se pár let po maturitě setkali, byli jako úplně jiní lidé. Avšak stále zamilovaní jeden do druhého. A konečně, tentokrát ma jeho žádost, šli na první pořádné rande.
Konečně byli úplní.
Nikdy nevíme, co se druhým honí hlavou. Proto bychom neměli nic vzdávat jen kvůli odmítnutí. Co když nám ta osoba jen nechce ublížit?
ČTEŠ
,,DOKONALOST"✔
Short StoryTímto příběhem se snažím ukázat jakousi svou myšlenku, jak dnes vypadá dokonalost. Umělá dokonalost... -čeká na korekci
