Tiše přežívala v tomhle světě.
Občas se usmála, občas se zasmála.
Kdybyste ji potkali na ulici, nevšimli byste si jí. Nejspíš, možná.
Nepřála si být slavná, bohatá, ani nádherná nebo dokonalá.
Přála si být pouze milována.
Milována chlapcem, který jí po dvou hodinách (ne)známosti řekl, že je pro něj moc dobrá. Chlapcem, který byl rozdílný, než její představy.
Ale naše představy se přeci nemusí shodovat s realitou, která přijde. . .
Možná se mu líbila. Možná ji měl rád, třeba i něco víc. Možná mu na ní prostě záleželo. Jenže ona si to odmítala připustit. Ona prostě nemohla být tak úžasná. Neviděla něco výjimečného.
Zapomněla jsem. Přeci jenom. Něčeho byste si na ní všimli. Těch zvláštních očí. Očí, do nichž onen chlapec tak často zíral. Trpělivě v nich hledal. Nikdo nevěděl co.
Protože ostatní v nich nic neviděli...?
Odmítala přijmout jakékoli pochvaly, ceny. Byla jiná. Jiná než ostatní.
Možná proto ho tak přitahovala...
ČTEŠ
,,DOKONALOST"✔
Short StoryTímto příběhem se snažím ukázat jakousi svou myšlenku, jak dnes vypadá dokonalost. Umělá dokonalost... -čeká na korekci
