Dvě jizvy

38. Dýchající, živá / Smrt, smrt, smrt

Nesnášel jsem ty zelené zdi, obložení z tmavého dřeva, vkus, se kterým ta místnost byla zařízena. Mohla být sebekrásnější, pro mě to bylo peklo. Právě tady jsem zažil většinu z toho všeho.

„Tak co?" zeptal se Vrag a já se znovu musel dívat to tváře, ze které se mi pokaždé udělalo nanic. „Už ses rozhodl? Už víš, co s tvou kráskou provedem? Doufám, že nepředpokládáš, že se s tebou budu mazlit do nekonečna. Měl bys na tom začít makat. Takže?"

„Chci to slyšet od Krále. Obě možnosti," odmítl jsem nátlak.

Vrag se pobaveně zasmál. „Ty nedáš pokoj, že ne? Pořád doufáš? Vážně začínám pochybovat o tom, že by mohl existovat větší nenapravitelný hlupák, než jsi ty, ty zmetku."

„Chci to slyšet od Krále," zopakoval jsem.

„Tak s tím se jdi vycpat. Král se nebude ohlížet na tvoje požadavky. Jednou se tě zbavil, poslal tě sem. Tím to končí. Koneckonců, zprávy o tom, jak to s tebou vypadá, často vyvolají spokojený úsměv na jeho tváři. Odvádím dobrou práci. Ale je zvědav na výsledek. Začíná být netrpělivý - a já taky. Budeš se muset pohnout z místa, příteli."

Chytl jsem se dalšího stébla, prachmizerné naděje, která mi zbývala. „Chci s ním mluvit. Dřív odmítám jakoukoliv diskuzi. A jestli se nepletu, ty mé rozhodnutí potřebuješ, sám ho udělat nemůžeš."

Vrag se znovu pousmál, krutě, samolibě. „To máš pravdu, Dirku. Přesto jsi směšný. Jako by sis přál zjistit, jak velká je moje trpělivost." Jeho pohled se do mě zapíchl. „Nehodlám si od tebe nechat nic diktovat. Já jsem tady ten, kdo píská, ty ten, kdo tancuje, jasný?"

Zatvářil jsem se tvrdě, neústupně. Nehodlal jsem mu dát, co chtěl. Ba právě naopak.

„Ten rozhovor je i v Králově zájmu. Mám pro něj nabídku," zkusil jsem poslední výstřel. Naslepo. „Něco, po čem sáhne. Všichni víme, co je jeho největší trn v patě. Nabídnu mu řešení."

Jo, přemýšlel jsem nad tím dlouho, když jsem nemohl spát. Ten plán nebyl tak zlý. A na mé místo by se Králi jen těžko podařilo sehnat jiného zoufalce, který by s tím souhlasil. Pokud bych to udělal, ztratil bych většinu kontroly nad tím, co by se se mnou dělo a jak bych nakonec dopadl. Bylo by to všechno sakra nahnutý. Jediné, na co bych se mohl spolehnout, by byla síla a šikovnost raferů. A Králova poctivost, že naši dohodu dodrží.

Přitom jsem neměl co ztratit. Tahle možnost pořád ještě byla lepší než ty ostatní.

Vrag se na mě podíval, v očích mu problesklo něco jako pobavený zájem. Nadřazeně povytáhl obočí. „No, tak se pochlub. Co to má být?" Jo, jednoznačně očekával, že se znovu pobaví. Díval se na mě shovívavě jako na děcko, které si neumí utřít nos.

„Jsem ochoten vstoupit do dolmery. Jako jeden z nich. A zůstat tam tak dlouho, jak to bude potřeba, dokud Král neprovede zátah raferů. V každém z nejtvrdších center daunerů, postupně." Ano, tohle bylo něco, co by žádný arden dobrovolně neudělal. Riziko prozrazení bylo příliš velké. To mohl udělat jen ten, komu nezbývala žádná další možnost.

Očekávané Vragovo pobavení se nekonalo. Povytáhl obočí, tentokrát uznale. „Možná přece jenom za něco stojíš. Tohle chce kus poctivýho šílenství," zašklebil se. „A co za to?"

„Svobodu pro Corinne. Necháte ji být."

Vrag se zamyslel, poklepával prsty na desku stolu, pomalu, líně. Na tváři zase jeden z těch jeho odporných úsměvů.

Pokračoval jsem, dokud byla šance mluvit.

„Bez jehly v srdci bude Král vědět, kde mě hledat. Raferů má dost. Sarinu našel taky, navzdory minimálnímu množství sagreny v těle." Odvážil jsem se na něj podívat, svářil se v něm vztek se zájmem. „Budou vědět, kde zasáhnout. Kromě toho, pokud by to bylo možné, mohl bych poskytovat informace," doplnil jsem nakonec jen to, co bylo zjevné. Ztracené ardeny v dolmeře díky jehle v jejich srdci Král najít nemohl. Dráhy jsou v tom případě pomatené, stejně jako nehmotné napojení na Krále. Ale mě by našel. Moji sílu by cítil, slabou, ale neporušenou. A přitom pokud bych ji udržoval dlouhodobě na minimální úrovni, nemuseli by ti krvelační psi kolem mě nic poznat - nebo aspoň ne hned. Daunerští nováčci se od běžných ardenů v ničem zjevně neliší - kromě druhé jizvy. A i ta se může překrývat s první. Dokázal bych Králi zprostředkovat alespoň jednu stopu, dokud... No, zkrátka alespoň jednu.