Dvě jizvy

49. Už dost / Poslední z možných cest

Dauneři se zastavili těsně před svou obětí.

„Zdá se, že tady ještě zbejvá nějaká práce, kterou je třeba dodělat," pronesl jeden z nich, pohodil jehlou ve své ruce, zvedl ji - a druhý ho chytil za napřaženou paži.

„Idiote! Tady ne. Rafeři jsou všude. Musíme ho nejdřív dostat dolů, pěkně potichu. Dej to sem."

Vytrhl mu jehlu z ruky a zastrčil si ji pravděpodobně někam za oblečení, protože svítivý proužek zmizel ve tmě.

„Musíme sebou hodit, bude svítat," doplnil nevrle druhý hlas.

„Budeš hodnej, nebo uvidíš, jak s tebou zametu," ozval se znovu první hlas. „S takovejma jako ty si poradím vždycky. Nemáš šanci." Výhružky patřily oběti.

Ozvalo se vrzání kůže a cinkání přezek, kterými byla oběť podle všeho spoutaná. Jejich podrážky skřípěly v suti válející se po podlaze. Do místnosti začalo pronikat první nejasné světlo úsvitu.

„Hni sebou," ozvalo se po chvíli a tři postavy se rozešly přes bývalou výrobní halu. Ruce oběti byly stále svázané za zády, její ústa zacpaná. Muž zdánlivě poslouchal příkazy věznitelů, ale jen do okamžiku, kdy se jim vytrhl, prudce se otočil a jedním švihem volné nohy srazil jednoho z nich k zemi. Druhý se na něj vrhnul okamžitě, ale spoutaný muž byl rychlejší a velmi obratný. Dalším přesně mířeným kopem zasáhl druhého daunera do slabin. Odrovnal ho, naprosto. Ale zbývající dauner pohotově přistrčil jehlu k zádům oběti - muž se přestal hýbat.

„Ještě jednou," procedil dauner mezi zuby, „a..." nedořekl.

Muž se znovu otočil a srazil nepřítele dalším kopancem k zemi. Jeho bojové zkušenosti byly očividné. Tohle nebyl lehký soupeř. Oba jeho nepřátelé se váleli na zemi, muž se rozeběhl k vratům vedoucím ven z haly.

Dauneři se vzchopili k dalšímu výkonu. Nechat si oběť utéct bylo příliš nebezpečné pro celou komunitu.

„Chyť ho!" křičel jeden z nich hlasem staženým přetrvávající bolestí. „A vraž mu tu jehlu mezi žebra! Hni se!!!"

Pronásledovatel skočil po prchající oběti, podkopl muži nohy a srazil ho k zemi. Jeho pád byl tvrdý, země jen zaduněla. Se svázanýma rukama neměl možnost dopad ztlumit. Ozvalo se prasknutí kosti a výkřik bolesti ztlumený páskou přes jeho rty.

Jakmile muž dopadl na zem, dauner ho zalehl svým tělem a nebezpečnou jehlu mu přitlačil k břichu. Dál se nedostal. Další kopnutí mužových nohou s ním zatřáslo a vyvedlo ho z rovnováhy. Muž se pokoušel vymanit ze sevření daunera a s každým dalším záškubem se mu vyvlékal.

„Pojď mi pomoct, krucinál!!!" zařval dauner na svého kumpána a okamžik nepozornosti ho stál kopanec přímo do zubů. Jeho čelisti zapraštěly a dauner zavrávoral. V posledním okamžiku přesto znemožnil oběti útěk. Pevně popadl jeho nohy a přitlačil je k podlaze.

Muž sebou dál škubal, druhý dauner vyvinul veškeré úsilí, aby se připojil k probíhající bitce. Doběhl zrovna ve chvíli, kdy si muž prudkým škubnutím svého těla uvolnil dostatek prostoru k tomu, aby oběma podrážkami zamířil svému nepříteli znovu doprostřed obličeje. Dauner se převrátil na záda, přímo k nohám svého kolegy, a muž, konečně volný, se bleskově postavil a zamířil k vratům.

Dauner, který se ještě držel na nohách, po něm skočil. Bez jehly. Byl to čistě souboj svalů, síly a příležitostí. Nebyl čas ani na pohrůžky, nadávky, tahle bitka byla tělo na tělo, rozhodovaly vteřiny.