Dvě jizvy

60. Plno čerstvé krve / Na život a na smrt

Morgan si přejel rukou přes obočí a na jeho tváři byla patrná nevole. Na čele mu naskočily hluboké vrásky, žíly na jeho krku vystupovaly ven a divoce pulzovaly.

Ne, situace nebyla dobrá. Ani tuhle noc. Divadlo se proměnilo v kotel plný strachu, vzteku a zuřivosti. Všichni kolem nás jen těžko ovládali své reakce. Tohle byla další noc, kdy jsme se nevrátili všichni, naše ztráty se zvyšovaly.

Ne, že by tu někdo přímo ronil slzy za nějakého z mrtvých. Ale vztek a strach o vlastní nevalnou existenci se okamžitě rozlezl podzemím jako pach mrtvoly, před kterým není možné utéct. Krev v žilách pěnila, pěsti se zatínaly. A bylo na Morganovi, aby zabránil horkokrevným koním, aby se splašili. Dřív než bude pozdě.

Jeho situace byla těžší než kdykoliv dřív. Tohle nebyl jen obyčejný problém, kterých už vyřešil stovky. Tohle byl zatraceně obratně přitisknutý nůž pod krk a v ráně přímo pod tepnou se už objevilo plno čerstvé krve.

Jewell, stejně jako všichni ostatní, visela na Morganovi pohledem, rty stisknuté do úzké linky, oči pod dlouhými rovnými světlými vlasy černější než obvykle. Stejně jako oči všech kolem nás.

Nakonec Morgan rozhodil rukama a kysele se ušklíbl. Moc možností na výběr neměl, pokud měl učinit nějaká opatření. Oběti jsme potřebovali, neměli jsme na výběr. A to i za cenu většího risku. Nemohli jsme dělat nic jiného, než snížit jeho míru na co nejmenší úroveň.

„Zdvojnásobíme velikost skupin, opustíme obvyklá místa," pronesl konečně Morgan. „Trvalo jim to dlouho, ale teď už mají území sakra dobře zmapovaný. Nebudeme se jim dál nabízet jako prasata na rožni. Posílíme obranu, skupin bude poloviční počet. Rozdělíme území a stanoviště se budou měnit třeba i několikrát v průběhu noci."

Řadami postávajících a posedávajících daunerů se ozvala vlna nevole. Několik hlasů téměř současně ostře zaklelo.

Přirozeně nikdo nechtěl větší skupiny. Dva, tři, maximálně čtyři. To bylo tak akorát. Stačilo to na zajetí oběti, nevzbuzovalo to velké podezření. A více skupin mělo větší naději na celkově větší počet úlovků. Změnou taktiky mělo přijít dost naší síly nazmar a dauneři správně vytušili, co nás čeká. Hlad. Číhající drápy sintaru, čekající na příležitost zaříznout se do každého z nás. I Corinne se zachvěla.

Morgan jedním ostrým pohledem přejel hlučící dav a Jewell výhružně zasykla. Hluk utichnul.

„Uděláte, co vám řeknu, pokud vám jen trochu záleží na vašem vlastním zadku. Ty zákeřný šmejdi chodí vždy po dvou. Ještě nikdy to nebylo jinak. S výjimkou..." jeho oči se zastavily na mně, „pasti, do které se dostal Jeff, Dirk a Cor." Zamračil se. „Dva možná stačí na to, aby sundali dva, tři nebo čtyři z nás. Dvojnásobný počet proti nim bude mít větší šanci zvládnout to, co bude potřeba. Útěk, obranu, útok."

Několik dalších se znechuceně ušklíblo. Jo, byli jsme v pozici těch slabších. Jediné, co jsme zatím dokázali, když nám bylo přáno, bylo je zmást a ztratit se, jako když se pod námi propadne zem. Sázeli jsme na svou neviditelnost, ne na svou sílu. Ne proti nim. A jak se zdálo, jediná naše výhoda vzala za své. Tohle byla zpropadeně nepříjemná situace.

„Budete jako..." pokračoval Morgan, „budete jako hemžící se pavouci, který se ztratěj ve chvíli, kdy na ně padne světlo, nebo se vedle nich zatřese zem. A objevěj se zpátky tam, kde by je nikdo nečekal. Třeba přímo mezi prsty příští oběti. Budete používat všech osm svých očí. A to, co máte v hlavě. A snažte se to neposrat, další ztráty nebudu nikomu trpět."