Dvě jizvy

58. Několikanásobná / Tentokrát jinak

Flevor nám naposledy potřásl rukou a ve dveřích obytného vozu se vzápětí vystřídal s jedním z raferů. Tohohle jsem neznal. Postavil se naproti mně: „Velitel vás očekává v sídle raferů. Myslí si, že to je vhodnější místo k rozhovoru. Až budete hotov, odvedu vás tam. Vás i slečnu Corinne."

Přikývl jsem a podíval se po Corinne. Ta se mírně pousmála, do očí jí vstoupilo nové odhodlání. Oba jsme doufali, že tohle jednání pro nás dopadne dobře. Neměli jsme důvod si cokoliv z našeho návrhu rozmýšlet - a tohle, to byla jednoduše skvělá zpráva. Leroy, sídlo raferů.

Všechno, co jsme tu měli, se nám pohodlně vešlo do kapes, nic víc než vlastní oblečení a zbraně, jsme si tu noc k útoku nebrali. Vzal jsem s povděkem, že to oblečení, které z nás sundali, nám vrátili čisté. Služby poraněným ardenům zde byly opravdu na skvělé úrovni. Když jsem si oblékal košili, zjistil jsem, že dokonce i díra po dýce je zašitá. Podobně na tom byla se svým oblečením Corinne.

Vyšli jsme z obytného vozu a rafer ukázal rukou. „Je to jen kousek tímhle směrem."

Rozešel jsem se za ním a přitom doufal, že jejich ochota ukázat mi, kde mají rafeři své centrum, je dobrým znamením.

- - -

Leroyovy oči zůstaly pevně zapíchnuté v mých. „Jsem oproti tobě, Dirku, v poněkud nevýhodné situaci. Nemám žádnou záruku, že se v tobě nemýlím, a pokud mě zradíš, nemám ani možnost tě zabít. Přesto jsem se rozhodl ti věřit přinejmenším natolik, abychom spolu mohli probrat tvůj návrh. Vidím, jaká je tvá situace, a vím stejně dobře jako ty, že na jakýkoliv podraz bys nakonec doplatil. Věřím, že máš dostatečně dobré a silné důvody k tomu se na naši stranu postavit. Všechno ostatní by se obrátilo proti tobě."

Ušklíbl jsem se. „Jo, mám zatraceně dobrý důvody."

Leroy se pootočil a ukázal do rohu místnosti do prostoru, kam jsme si mohli sednout.

„Takže, Dirku," pronesl, když jsme se posadili naproti sobě do černých, ne úplně nízkých kožených křesel. „Jak by sis tu spolupráci představoval?" přešel rovnou k věci. „Tady můžeš mluvit a nikdo tě neuslyší. Místnost je jištěná a odhlučněná."

Ani já nehodlal tohle jednání zdržovat. „Předpokládám, že jakékoliv informace vám mohou pomoci. A samozřejmě i má spoluúčast," odpověděl jsem bez váhání. „Poskytnu vám cokoliv k tomu, abyste mohli svou práci udělat dobře. Záleží na vás, odkud začneme."

Leroy se pousmál. „Víme toho celkem dost, ale rozhodně bychom uvítali mít poněkud přesnější představu o tom, kde a kdy zaútočit. Víme jaké oblasti sledovat, ale celý proces je poměrně náročný na rozvržení sil. Vaše vedení není úplně nejhorší a navíc v poslední době začíná celá situace být celkem nepřehledná. Útoky se nedají dopředu předvídat. A bez nich jste téměř neviditelní."

Jo, Morganova pravidla. Neukazovat se. Zdálo se tedy, že to fungovalo.

Přikývl jsem. „Některé útoky jsou plánované předem. V tom bych vám mohl posloužit. Kromě toho vím, kde se kdo z nás pohybuje a samozřejmě vím, kde je sídlo dolmery."

Leroy povytáhl obočí. „Sídlo. Po pravdě řečeno, Dirku, to nás zase až tolik nezajímá. Zatím ne."

Tentokrát jsem povytáhl obočí já, udiveně. „Ne?"

„Ne," zopakoval Leroy. „Neplánujeme útok na centrum dolmery. Nejsme blázni. Dobré vedení se musí umět držet zpátky, nepřeceňovat své síly. Vzhledem k vaší zřejmé početní převaze a vzhledem k ostatním okolnostem hovořícím ve váš prospěch, je váš úkryt v bezpečí. Naším úkolem je ubránit okolí. A zabít co nejvíce daunerů. Kromě toho - přibližnou představu o tom, kde vaše sídlo je, máme. Prozatím nám to stačí."