Budoucnost~ Newt~Labyrint. [DOKONČENO]

1.♡

♡

Otevřela jsem oči a zhluboka se nadechla, podívala jsem se kolem sebe a vykulila oči. Kde to doprdele jsem! Podívala jsem se na své špinavé oblečení, měla jsem na sobě šedé roztrháné kraťasy a červené špinavé tričko. Rukama si prohrábla mé dlouhé zrzavé vlasy a povzdechla si. Kde to jsem... Všechno na mě rychlostí blesku dolehlo. Nic si nepamatuju, jméno, kdo jsem... Začala jsem brečet ale musela zhluboka dýchat.

Prostorem se začalo ozývat nepříjemné skřípání a hlasy, vyplašeně jsem se podívala po kleci ve které jsem se nacházela a přejela pohledem po krabicích. Zlosin. Rychle jsem přečetla nápis a pořádně se za ně schovala.

Prostor naplnilo světlo a já musela zavřít oči, čerstvý vzduch pohltil celou klec. Viděla jsem jenom stíny které se odrážely o slunce. Bylo jich hodně, lidi kteří stáli venku si jenom něco šeptali a potom zazněl velký povzdech.

,,Je prázdná?" Ozval se tenký klučicí hlas a já se trochu zamyslela, kdo to? Hlas mi přešel hodně dětinský, musel to být nějaký mladý kluk.

,,Není, beztak se někde schovává, šup Newte." Další klučicí hlas ale tentokrát zněl jinak, byl hlubší a starší.

Najednou se vedle mě ozvalo dupnutí a já se skrčila ještě víc. Co budu dělat? Co budu DĚLAT! Lítalo mi hlavou a člověk udělal další krok blíž ke mě. Nic jiného mě nenapadlo, než... Zavřela jsem oči a dělala že jsem v bezvědomí.

,,Je to...holka !?" V příjemném chlapeckém hlase zazněla nejistota s velkým šokem.
   Všichni si začali šeptat a já se snažila klidně dýchat.

,,A jak ji je?"  ,,Je hezká?" ,,Wow!"  ,,Cože?"  ,,Jediná holka." Plno hlasů, klučičích hlasů, smích, povzdechy, šepot.
  Chtěla jsem otevřít očí a podívat se na kluka který stál předemnou, ale nebudu riskovat život, když budu mít šanci utéct, uteču.

,,Kluci, pojďte ji vzít, nevnímá." Řekl zase klučina s příjemným hlasem, slyšela jsem pohyby těsně vedle mě. Další dupot a najednou mě nadzvely dvě silné paže.

Vyšli jsme ven a já využila situace, nikdo to nečekal. Vysmykla jsem se, otevřela oči a můj reflex říkal že mám okamžitě běžet. Rozběhla jsem se rovně a očima si našla bod ke kterému jsem běžela. Byl to nějaký obrovský kamenný otvor.

,,Ne ne!"  ,,Počkej!"  ,,Chyťte ji někdo!" ,,Frase!"  Křičelo na mě několik kluků ale já nevnímala, běžela jsem k otvoru. Jediný účel by přežít.

Vběhla jsem do obří uličky a trochu zpomalila, měla jsem divný pocit ale přežití bylo důležitější. Nevšímala jsem si křiků za mnou a zase zrychlila.