Budoucnost~ Newt~Labyrint. [DOKONČENO]

50.

~ 50 ~

,,Gally, všechno může být dobrý... Jen dej pryč tu zbraň." Řekl klidně Tohomas a já jen stála a pozorovala co se děje.

Gally se zhluboka nadechl, zavřel oči plných slz a všichni věděli co nastane.

Tlak v mé hrudi byl k nevydržení, jako by v mé hrudi vybuchla bomba.

Všechno bylo tak pomalé a přesto tak rychlé.

V tom po něm v rychlosti Minho hodil oštěp s myšlenkou že to stihne dřív než Gally zmáčkne spoušť ale bylo pozdě.

,,Né!" Hystericky jsem zařvala a otočila se s brekem na Thomase který šokovaně stál jako všichni ostatní.

Pohledem jsem sjela na ležícího Chucka na zemi.

Ne...

Thomas si k němu hned klekl a začal brečet. Všichni jsme se na ně jen opařeně dívali.

,,Ne, Chucku!" Začal hystericky křičet Thomas a já jen prečela.

Pomalu jsem se podívala na ležícího Gallyho, který má v sobě Minhův oštěp a se slzami se krčí v bolestech.

Pomalu jsem vykročila za ním. Pořád jsme spolu udržovali oční kontakt. Pomalu jsem si k němu klekla a začala brečet.

,,Je mi to líto," Vzlykala jsem a položila ruku na jeho líčko.

,,N-ne." Dostal ze sebe pomalu chytil mou ruku.

,,P-prom-iň mi t-o, vše-ch-chno." Utřela jsem si slzy druhou rukou a sledovala jeho červené oči.

,,Ať-ť se o te-b-e Ne-wr postará." Vydechl a já zmáčkla jeho ruku. Najednou po zemi ke mě natáhl tu druhou ruku a otevřel dlaň.

Pohledem jsem stála na kamínku ve kterém byly  vyryté začáteční písmena našeho jména.

,,Ne, nech si ho." Vzlykla jsem a dlaň mu zmáčkla zpátky. On se usmál.

,,A nez-zapomeň, ž-že tě m-miluju." Vydechl a zavřel oči. Jeho ruka z té mé sjela na zem a jeho huď se zastavila jako srdce které utichlo.

....

Všem chci moc poděkovat za podporu...

Lovuju vás!

💕💕