♡
Zdi byly obrovské, rostly po nich břečťany a studeným vánkem se líhnul strach.
Když jsem zaběhla za roh, zpomalila jsem úplně. Nikdo za mnou neběžel což mi přišlo divné ale když jsem zaslechla divný zvuk rodběhla jsem se dál.
Vyběhla jsem zpoza rohu a mé tělo vrazilo do nějaké druhé osoby, vykřikla jsem a chtěla se jí vysméct a utéct jenomže ona mě držela pevně za ruce a břicho.,,Hou hou hou, kam si myslíš že jdeš? Co tady děláš?!" Řekl znovu chlapecký hlas a já se uklidnila a podívala se chlapci do obličeje. Byl to černovlasý chlapec, Asiat.
,,Frase! Ty jsi holka?!" Řekl udiveně a já si držela kamennou tvář.
,,Ne, jednorožec." Vyštěkla jsem a znovu trhla rukou ve snaze utéct, ale marně.
,,Jo... Tak ty budeš určitě holka." Zasmál se a já si prohlédla jeho oblečení. Pohledem jsem se zastavila na dýce kterou měl za pasem. O můj bože. To jsou Lidojedi.,,Hele zlato, musíme se okamžitě vrátit nebo bude problém, vlastně ty už problém máš ale to je jedno Bažo. Poslouchej mě." Podíval se mi do očí a já jen zhluboka dýchala.
,,Teď se vrátíme, nemusíš se bát, mě můžeš věřit a uvidíš že klukům na placu taky, všechno ti vysvětlíme, proč tady jsi a tak, guty?" Nadzvedl obočí a já nejistě kývla hlavou. Nevím proč ale něco ve mě mi říká abych mu věřila.Otočili jsme se teda a vraceli se svižným krokem zpátky odkud jsem přiběhla.
,,Jinak já jsem Minho." Usmál se na mě a já znovu jen kývla, neměla jsem slov. Vlastně ani myšlenku. Byla jsem zmatená a přesvědčovala se že je to jen blbý sen.
Spolu jsme vyšli z poslední uličky a šli přímo k těm klukům, bylo jich hodně, všichni ve špinavém oblečení a něco si šeptali.
Zaváhala jsem, co když je to jenom léčka? Dotáhnou mě tam, uvaří a sní a nebo při nejhorším, znásilní.,,Neboj." Řekl potichu Minho směrem ke mě a v tom jsme vešli mezi ty kluky, udělali nám mezi sebou cestičku a já si projížděla všechny pohledem. Podívala jsem se před sebe a viděla jak k nám drsňácky kráčí nějaký starší kluk s tmavou pletí a vedle něj dva kluci stejně stáří jako ti za mnou a vedle mě. Co jsou zač?
Kluk s tmavou kůži se předemnou zastavil a prohlížel si mě od hlavy až k patě. Podívala jsem se na blonďáka vedle něj který na mě taky zíral. Fíha, začíná se mi tady líbit. Měl krásné tmavé očí a byl tak celkově roztomilí.
Podívala jsem se na toho druhého kluka na kterém mě zaujalo jeho obočí, hmmm.,,Kdo si?" Ozval se hrubý hlas a já se podívala na tmavého kluka uprostřed.
,,Já kdo jsem? Spíš kdo jste vy ?! Jste Lidojedi nebo..."
,,Kdo jsi!" Zvýšil hlas a já se trochu zachvěla, podívala se na Minha který stál vedle mě a mimochodem mě pořád držel za ruku, věnoval mi povzbudivý úsměv. Tenhle Lidojed rozhodně nebude.
,,Zavřete jí do díry dokud nebude mluvit." Řekl hrubě a všichni se na něj podívali.
,,Ale Alby..." Začal ten blonďák a já se dívala kolem sebe. Do díry ?
ČTEŠ
Budoucnost~ Newt~Labyrint. [DOKONČENO]
Fanfiction♡ V této sérii ff Newt NEUMŘE. ♡ Do placu přijede první holka, zmatená a vystrašená nevědomky poruší to největší pravidlo. Celý týden se seznamuje s ostatními placery, poznává líp svou partu a možná i svou lásku? Zamilovat se je ale proti pravidlů...