Budoucnost~ Newt~Labyrint. [DOKONČENO]

42.

▪▪▪▪

Jak jsem řekla tak se stalo, takže jsem si nic moc dobře nenajedla.

,,Málem bych úplně zapomněl!" Vyhrkl ze sebe rychle Minho a Duch sedící vedle mě s sebou trochu škubl.

,,Na co?" Zasmála jsem se a hrála si s kouskem utržený trávy a přemýšlela. Přemýšlela jsem nad Gallym, proč to semnou ukončil... Vypadám sice že mě to moc netrápí ale štve mě to, měla jsem ho opravdu ráda. 

,,Pojď dělej nebo přijdu pozdě!" Vytáhl mě rychle na nohy a už mě za sebou táhl jak hadrovou panenku. Co blbne ?!

,,Počkej Minho kam jdeme ?" Řekla jsem nejistě protože jsem se musela soustředit na běh abych o něco nezakopla.

,,Za chvíli má Thomas takový malý soud, dozvíme se jestli se stane běžcem!" Křikl do běhu a v tom mé srdíčko poskočilo. Thomas a běžec! Paráda! Vždycky si to přál!

▪

Sedla jsem si na lavičku kde sedělo ještě pár placerů a se zájmem sledovala mé boty. Nechci nějak navázat oční kontakt s Gallym ani s Newtem kteří sedí na židli vedle ostatních kápů.

Pokud to dobře chápu tak Newt teď rozhoduje za Albyho jelikož Alby je ušknutý a teď se léčí. Tak jsem zvědavá jak to dopadne.

Konečně dorazil i Thomas a mohlo se začít. Šlo vidět že je Thomas lehce nervózní ale jak ho znám tak je to silný kluk, držím mu palce!

▪

,,Takže kdo hlasuje pro?" Zvíšil hlas Newt po dlouhém rozhovoru mezi Thomasem a ostatními z kápů.

Neváhala jsem ani vteřinou a hnd zvedla ruku do vzduchu. To dáš Thomasi. Podívala jsem se na ostatní placery vedle mě, půlka z nich měla ruku nahoře. Podívala jsem se na Thomase a povzbudivě se na něj usmála, lehký vděčný úsměv mi oplatil a já pohledem sjela na Newta který se mi díval do očí.

Úsměv mi upadl a nahradil ho divný pocit a rychlé bušení srdce. Jeho oči byly pořád stejně nádherné a i na tu dálku jsem viděla tu jejich jiskřičku.

Najednou pohledem uhl a podíval se na Minha který stál vedle Thomase.

,,Minho?" Zeptal se a Minho hned kývl.

,,Přivítej nového parťáka do týmu!" Zasmál se a najednou všichni křikli nadšením a jenom pár jich nadávalo.

Thomas si plácl s Minhem a objal s Newtem. Newt a Thomas jsou dobří kamarádi... Vlastně Thomas, Minho, Newt a já jsme vždycky byli v takovém kamarádském trojúhelníku, teď tam ale já nepatřím.

Seskočila jsem z lavičky a rychlím krokem šla k Thomasovi. Když si mě všiml tak se začal smát a já s ním.

,,Gratulujuu!" Silně jsem ho objala a on se smál.

,,Já to dokázal! Jsem běžcem!"

Krásný zbytek dne!
💝🌌💝