Budoucnost~ Newt~Labyrint. [DOKONČENO]

43.

▪▪▪▪▪▪▪

,,Musíme to jít použít, možná to má nějaký spouštěč nebo něco takového..." Mnul si čelo Thomas zatím co jsem mu a Minhovi dávala svačinu do batohu.

Včera večer přinesli nějaký ovalný předmět. Prý to bylo v jednom Rmutovi, svítí na tom číslo a bliká červená kontrolka.

,,Tak hlavně na sebe dávejte pozor," Pousmála jsem se na něj a v zápětí i na Minha. Podala jsem jim batohy a oni si je zapli na záda. Thomas si vzal ten ďábelsky ovalný předmět do ruky a pomalu jsme šli k bráně.

,,Tak držím vám palce a vraťte se co nejdřív zpátky." Oba jsem objala.
Zvedla jsem ruku s úsměvem a sledovala jak vybíhají do spárů labyrintu.

A takhle to bylo i včera. Ráda je doprovázím, aspoň chvíli je za den vidím... Jsou pořád v labyrintu a já se tady nudím. Setkávám se jenom s pohledy od Newta a Gallyho. Chybí mi, strašně mi oba chybí.

Zase nad tím přemýšlím... Perspektivě nad tím přemýšlím 24h denně a vždycky mi to nehrne slzy do očí.

První paprsky slunce už dopadly na plac a já mám být za chvíli v kuchyni, cestou od brány se vždycky táhnu jak šnek.

,,Ahoj lásko!" S úsměvem jsem se podívala na Ducha který přiběhl za mnou, je jediný koho tu teď mám, když nepočítám Pánvičku.

,,Jak ses měl zlato ?" Kleknul si k němu a začnu mu hrabat v jeho jemné přesto drsné srsti. Začne mi čuchat k obličeji a následně olizovat. Začala jsem se smát a snažila se ho odstrčit od mého obličeje, ale marně.

Když se mi to konečně povedlo, pomalu jsem se dosmála a rukávem si začala sundávat přebytek slin na mé tváři. Fuj.

V tom jsem si v dálce všimla oříškových očí které mě sledujou. Stal tam u stromu opřený Newt a s nic neříkajícím výrazem mě pozoroval. Vyměňovali jsme si pohledy ale já jsem uhla.

Už to nezvládám... Tak strašně mi ty jeho oči chybí, jeho oběti mi chybí, jeho smích, hlas, pohyby... On. Cítila jsem na tváři malou slzu která putovala po mé tváři a rychle se obmotala kolem Duchova krku.

▪▪▪▪▪

,,Dobrou chuť," Usmál a jsem se na partu placerů kteří si přišli pro večeři. Další na řadě byla vysmátá Teresa.
Přiznávám že je to milá a hezká holka ale ještě jsme si k sobě nenašli cestu... Vlastně si řekneme zatím tak maximálně ahoj a to je všechno.

,,Dobrou chuť." Usměju se a podám jí misku s těstovinami. Ona si misku vezme a s úsměvem a slůvkem děkuji si odejde sednout na lavičku vedle Newta a Chucka.

Jako vždycky co dorozdávám večeři vezmu tři misky a odejdu ke zdi čekat na Thomase s Minhem.

,,Áhoj!" Pozdravím s úsměvem a oni se celý udýchaní postaví vedle mě.

,,Jemie - polož tu misku- musíme rychle za Newtem!" Udýchaný to ze sebe vyklopí a už mě táhnou do jedné z chatek kde Newt sedává.

Vletíme dveřma dovnitř a tam sedí Newt s Albym. Alby , málem bych na něj zapomněla . Ještě není úplně ve své kondici.

,, Newte ! Asi jsme našli východ ven!" Zajásal Minho a Thomas kývl na souhlas. Cože našli?  Newt si vyměnil pohled s Albym a poté jeho pohled zabloudil do mých očí ale hned uhl.

,,To co jsme našli v tom Rmutovi je spoušteč velkých dveří, je tam kód který Minho zná-----

I když mi přišel konverzace sebevíc zajmavá přestala jsem poslouchat a začala vnímat zvuky kolem mě.

Před očima jsem měla rozmazano a vnímala brnění celého mého těla. Lehké pískání v mé hlavě a cinkání kovů o sebe.

,,Jemie? Co se děje?" Zeptal se Thomas a já sledovala své ruce.

,,Nevím," Hlesla jsem ja omámená a dívala se na své ruce.

,,Nevím co se děje ale něco rozhodně ano, a nic dobrého." Dostala jsem že sebe a v tom mi před očima problikly otevřené brány, otevřené brány v noci.

Rychle jsem se zmateně podívala na Minha s Thomasem.

,,Brány, jsou pořád otevřené..."

Ahoj!

Promiňte že dlouho nebyl díl ale jsem teď dva týdny pryč a nemám  moc času... ☹🙄

Doufám že se líbí !! 💖💖

Ještě pár dílů a první díl je u konce... 😢💜
Potom ale začne druhý!