Budoucnost~ Newt~Labyrint. [DOKONČENO]

10.♡

♡

,,Ahoj Pánvičko." Pozdravila jsem a vzala si prostěradlo které leželo na židli.
,,Ahoj, ale ale jdeš mi pomoct?" Zasmál se a já kývla.
Vzala jsem jednu bramboru a začala jí loupat.

,,Těšíš se? Budeme si je opékat nad ohněm, to vždy miluju." Olízl se Pánvička a já se zasmála. Je to fajn kamarád, vždy zlepší náladu.

,,Něco se stalo že?" Řekl a já jsem se na něj podívala a on se usmál.
,,Jak to víš?" Zasmála jsem se a on také.
,,To poznám ne? Tak povídej."

Zhluboka jsem se nadechla a všechno mu to při škrábání brambor řekla. Řekla jsem mu o Gallym, že ve mě vzbuzuje divný pocit. Potom o Newtovi a prostě všem.

,,Tak to je docela zapeklitá situace... Hele já nevím, Gally mi přijde takový zvláštní, je rád v přítomnosti kamarádů ale zase na druhou stranu mi přijde takový sám? Před rokem byl Gally ušknutý a přežil to, možná si to sebou ale ještě něco nese a nebo tak něco. Nikdy aspoň jak vím se nikomu nevěřil, prostě nikomu nevěří a snaží se poctivě ochránit všechny placery i když to někdy vypadá že je proti tobě... Snaží se jenom vyhledat hrozby a odstranit je." Dokončil a já hodila poslední bramboru do hrnce.

,,Vlastně ani nikoho nemá že? Jako kdo by ho měl rád jako kamarádi a tak."

,,No právě, všichni tady z něj mají divný pocit a respekt, od té doby kdy byl ušknutý se mu většina jeho kamarádů vyhýbá. Ze začátku jsem se s ním bavil a věř mi že je to dobrý kluk ale za takových podmínek to někdy nedává najevo... Má kamarády to jo ale vlastě i nemá jestli mi rozumíš." 
  Já jsem jenom kývla a zamýšleně se dívala do hrnce plný brambor.

,,Co tady jen tak stojíte? Už máme všichni hlad! Čau ségra!" Vešel do kuchyně Minho a já se zasmála.

,,Nazdar, už to bude bože a běž z kuchyně, nemáš tady co dělat." Se smíchem jsem pozorovala jeho výraz týraného psa.
,,Jestli se snažíš udělat roztomilý psí obličej, nejde ti to." S Pánvičkou jsme se zasmáli a Minho teda neochotně odešel.
   Podívala jsem se z okna ve kterém nebylo sklo a podívala se přímo do tmy.

,,Týjo, to jsme se bavili tak dlouho?" Oba jsme se zasmáli a už jsem šla za Pánvičkou který nesl obří hrnec ven.

Pobaveně jsem se dívala na všechny hladové Placery jak si opékají brambory a pohledem jsem zabloudila k Newtovi. Povídal si s Chuckem. Je na mě naštvaný?

Vzala jsem teda veškeré své ego a zašlapala ho do země.

,,Ahoj kluci." Sedla jsem si vedle Newta a on se ma mě s úsměvem díval .