Budoucnost~ Newt~Labyrint. [DOKONČENO]

17.♡

♡

Trhnutím jsem se probudila a hned vystřelila do sedu. Probudil mě křik několika čónů kteří stáli u dveří. Hlavou mi proletěla vzpomínka na večer ale na to nebyl čas, veškerou pozornost jsem vrhla na ten randál.

,,Pusťte mě doprdele dovnitř!" Rozkřikl se Gally který se tlačil do mého pokoje ale Newt společně s měďoši ho drželi venku.
,,Frase ! Drž hubu! Vzbudíš ji!"

,,Pusťte mě dovnitř!!"

Protočila jsem panenkami i když mě potěšilo že přišel zrovna Gally, do něj bych to neřekla. Zhluboka jsem se nadechla a chystala se zařvat.

,,Hej!" Křikla jsem a veškerý hluk utichl, všechna pozornost se obrátila na mě a já sledovala jejich obličeje.
   ,,Pusťte ho." Hlesla jsem a Gallymu se na tváři objevil chvilkový vítězný úsměv zato co Newt ho měl nechápavý.

,,Pusťte ho dovnitř." Řekla jsem znovu když se nic nezměnilo a opřela se o zeď nad mou postelí.
   Newt strhl ruce z Gallyho trička a probodával ho pohledem zatím co ostatní tři měďoši odešli prič. Newt zavřel za nimi dveře a opřel se o zeď, sledoval každý Gallyho pohyb.

Gally si sedl na kousek mé postele a uchechtl se.

,,Dozvěděl jsem se že tady ležíš až dnes ráno, řekl mi to jeden z čónů a tak jsem hned přišel." Řekl a já se zasmála. Co čeká?

,,Mám ti zatleskat nebo dát pohár? Že se o mě zajimaš?" Nechápavě zvedl obočí a já se snažila udržet kamennou tvář ale nevydrželo to dlouho. Jeho obličej ale stál za to... Začala jsem se smát a zacuchala mu jeho vlasy.

,,Mám se fajn, ale už mám hlad, jak ty?" Taky se zasmál a já pohledem skočila na chvíli k Newtovi který poslouchal celý náš rozhovor, moc se netvářil.

,,Ty si grind. Hele jako dobrý a neuvěříš, dneska ráno jsme dodělali tu tvou síť."
,,Nekecej !" Začali jsme se smát a on se otočil a změřil si Newta pohledem, poté se nahl blíž ke mě.

,,Půjdu se vrátit do práce a dnes, pokud se teda budeš cítit, se po západu slunce sejdeme v lese kde minule guty? Tam si popovídáme trochu v soukromí." Zašeptal a znovu se podíval na Newta.

,,Guty." Řekla jsem a on se usmál, vstal, mávl rukou a odešel.

S úsměvem jsem se podívala na Newta a on jenom zatřepal hlavou.

,,Co myslíš? Cítíš se na oběd? " Zeptal se a já se trochu zamračila. Oběd? To jsem vážně spala tak dlouho? Hlad byl ale přednější než otázky a tak jsem jenom kývla, vstala jsem z postele a společně s Newtem šla do jídelny.