Budoucnost~ Newt~Labyrint. [DOKONČENO]

6.♡

♡

,,Jemie." Zhluboka jsem se nadechla a procitla z mého snu, sedla jsem si a dala obličej do dlaní. Jmenuji se Jemie ale děsivé na tom je, že jsem to jméno řekla ve snu... A ten sen byl sakra divný.

,,Dobré ráno, šípková Růženko." Podívala jsem se na usměvavého Newta který byl opřený o dřevěný sloup. Podívala jsem se kolem a skoro všichni už byli venku, promnula jsem si čelo a znovu se podívala na Newta.

,,Dobré, kolik je?"
,,Dost, už jsem tě šel vzbudit, za chvíli je snídaně." Uchechtl se a já se neochotně vymanila ze spacáku a prohrábla si vlasy.

,,Bože, já musím vypadat." Povzdechla jsem si a podívala se na Newta.
,,Jo, stylem jakým se na mě díváš to musí být ještě horší." Newt se zasmál a když se chystal něco říct přerušil ho, můj švihlí kamarád.

,,Vypadáš jako ta nejkrásnější holka u nás na placu." Wow, teď nevím jestli to mám brát jako urážku když rady žádná není.
,,Taky ti přeji dobré ráno Minho." Usmála jsem se a on se zasmál.
,,Dělám si srandu zrzko, ujde to. " Znovu se uchechtl a já po něm vrhla vraždicí pohled.

,,Jinak jmenuju se Jemie." Řekla jsem a kluci začali tleskat.
,,Výtej na place Jemie!" Objal mě Minho ale potom se zarazil. ,,Budu ti říkat zrzko, to zní lépe." Všichni jsme se začali smát.

,,Jinak Minho, nemáš být v Labyrintu?" Zeptala jsem se, Newt mi včera řekl kdo je kdo a já zjistila že Minho je běžec, mapuje Labyrint.
,,Ne e, dneska ne, dneska jdou jiní a jednak si přece nenechám ujít tvůj dnešní výslech." Usmál se a já se plácla do čela.

,,Sakra já na to úplně zapomněla."
,,Nemusíš se bát, tady Newt je zástupce Albyho takže s ním se nemusíš bát, a teď už pojďte na tu snídani mám hlad jako vlk." Řekl Minho a tak jsme se vydali do jídelny.

,,Hele, vy nosíte pořád stejné oblečení nebo jak je to s kartáčkem a tak." Zeptala jsem se směrem k Newtovi, Minhovi a Chuckovi.
,,Nene, s každým novým přijede i batoh s oblečením a tak, ty ho budeš mít asi ještě v kleci." Řekl Chuck a já si povzdechla.

,,Zajdu pro něj." Řekl Minho když dojedl, zvedl se a já ho sledovala jak vychazí z jídelny.

...

Pohledem jsem sjela ke dveřím které byli otevřené protože bylo teplo a zahlédla Minha jak před nimi stojí a v ruce drží můj batoh. Nadzvedla jsem obočí. Co tam frase vyvádí?

Se smíchem se na mě podíval a začal batoh rozepínat.

,,Já toho čóna zabiju!" Vykřikla jsem až se skoro všichni otočili, přeskočila jsem stůl a rychlostí blesku vyběhla z jídelny za vysmátým Minhem.