Budoucnost~ Newt~Labyrint. [DOKONČENO]

12.♡

♡

Otevřela jsem oči a rozhlédla se kolem sebe. Nejistě jsem zamrkala a dívala se po ostatních čónech kteří stáli pod přístřeškem a dívali se na plac který pokrývají deštné kapky. Očima jsem zabloudila, počkat. O sebe ? Ano. Stála jsem tam.

Promnula jsem si oči a když jsem je znovu otovřela... Nikdo tady nebyl, na plac svítilo slunce a já jsem pořád ležela v posteli. Co to kruci...
  Nějak jsem to neřešila a tak jsem jenom zatřesla hlavou a vstala. Z mého batohu jsem si vzala mé oblečení a ručník a šla jsem se osprchovat.
   Cestou do sprchy jsem potkala pár čónů které jsem moc neznala a tak jsme se jenom pozdravili a já šla dál.

...

,,Čau." Pozdravila jsem a hned si kousla do chlebu. Sedla jsem si vedle Chucka a naproti seděl Newt.

,,Jak ses vyspala?" Zeptal se mě Chuck a já se zasmála.
,,Dobře prcku co vy?" Podívala jsem se i na Newta který měl na tváři lehký úsměv ale hned mi pohled sjel za něj.

Gally se šibalsky usmál a trochu zvedl ruku na pozdrav. Já jsem se usmála a kývla, v tom se ale Newt otočil za sebe  a podíval se kam se dívám. Potom se na mě otočil a nadechl se.

,,Kam jsi včera večer šla? " Vypadlo z něj ale pořád se snažil udržet před Chuckem úsměv. Dělej dělej něco řekni!
,,Nemohla jsem Minha najít a tak jsem si šla pročistit hlavu." Usmála jsem se a on kývl. Asi nevěděl jestli mi věřit nebo ne.
Potřásl hlavou a znovu se na mě podíval.

,,Tak co dnes budeme dělat?" Zeptal se a já se podívala na Chucka a zpátky na Newt.
,,Asi nic když bude pršet." Řekla jsem ze smíchem a Newt se na mě podíval.
,,Jak to víš?" Zasmál se Chuck a já pokrčila rameny. No ano... Jak to vím?

,,Nevím to, myslím si to." Mrkla jsem na něj a zvedla se z lavičky, Newt hned za mnou běžel a společně jsme šli k našim spacákům.

,,Minho je v Labyrintu že?" Opřela jsem se a podívala se na usmívajícího se Newta.
,,Jo, je." Řekl a já kývla. 

,,Nevypadá že bude pršet." Zasmál se a já se podívala na oblohu. Vážně to nevypadá...
,,Nevypadá ale bude." Podívala jsem se mu do očí a on se rozhlédl kolem, přistoupil ke mě a já se začala topit v jeho očích. Zase. To šimrání v bříšku.

,

,Jemie promiň za ten včerejšek, nemyslel jsem to tak a tak celkově cítím mezi námi napětí, chci se ti omluvit... Promiň." Chytil mě za ruku a přitáhl si mě do obětí. O můj bože.

Co se to děje?  Když je Newt v mé blízkosti cítím se... Tak zvláštně? Když se dívám do jeho očí a když udělá nějaké gesto které mi přijde strašně roztomilé začne to šimrání v bříšku... Takže za to může on ale... Co to je?