Prknařka & lyžař

~ Hrozbou ~

Uraženě jsem nakráčela pod sjezdovku, aniž bych počkala na Kaidena, jenž se mě celou cestu snažil dohnat - neúspěšně. Energicky jsem kmitala ve snowboardových botách, takže ve svých dřevácích absolutně neměl šanci (a ještě oproti kafi a nasupenosti, dvou faktorech, které mne hnaly).
Ignoranci dnes pokládám za nejvhodnější volbu.

Tak kde chci tentokrát jezdit? uvažovala jsem, JEHO se ptát nehodlám, prostě to určím já. A jelikož včera napadlo pěkných pár cenťáků čerstvého sněhu, směřovala jsem na horní kopce, kde si freeride nejvíc užiju. Kaiden se zatím neozýval, ale mně bylo jasné, že v sobě dusí výhrady. Vždyť jsme se vždy, sic neochotně, domlouvali spolu.

Projížděla jsem hluboký prašan jako první, ostatní asi nechvátali nebo si netroufali. Rozkládaly se tu nádherné bílé plochy a dokonce i na sjezdovce se urolbovaný plech skrýval pod nánosem nově napadaného sněhu. Na sjezdovce, kde jsme se zdržovali, se objevila rolba a projela alespoň pár pruhů u okraje.

Snažila jsem se o opatrný výjezd z hlubokáče na tuto upravenou část, vždyť jsem jakoby přejížděla z vedlejší křižovatky na hlavní a chtěla jsem se vyvarovat tomu, abych to do někoho napálila.

Místo toho to někdo prakticky napálil do mě. Už jsem v tu chvíli svým tempem kroužila zatáčky u okraje, nikomu jsem nevadila, sjezdovka vylidněná, prostoru habaďůra. Přesto se ukázal pitomec, který to musel brát kolem mě, a to sakra dost nebezpečně. Zatočil to tak těsně podél, že mi řízl hranu snowboardu, a pokračoval ve vražedně rychlé jízdě. Borec, machrující, že nabral trochu tempa, a div mě neodstřelil, kretén! 

Vyvedlo mne to z rovnováhy, zapotácela jsem se, jak to jen na prkně jde, a naštěstí se udržela. Tomuhle týpkovi teda něco od plic povím, tudíž jsem se ho musela hned chytnout. Dojela jsem ho až dole u liftu a došla svého přesvědčení - samozřejmě se jednalo o Kaidena (koho jiného, že jo). To si slízne, blbeček! Rodiče mi ho dohodí, abych byla "v bezpečí", a místo nápomocné společnosti pro stav nouze je to on, kdo mne nejvíc ohrožuje při jízdě! Jaký paradox...!

"CO TO SAKRA BYLO!? Málem jsi mě sestřelil!" křičela jsem na něho. Tady ho nic neomlouvá, skřeta. Učinil to plánovaně!

Vztekle jsem na něho koukala, jiskřila jsem (blesky) víc než to bílo okolo.
A on si mě jenom tak pánovitě změřil pohledem a ušklíbl se:

"Sama sis odpověděla: málem."

"Ale nechybělo mnoho, ty hlupáku!"

"Měla ses vyhnout."

"Tak já se měla vyhnout!" úžasem mi přeskočil hlas, "To tys to najel tak blízko! Moh' jsi to objet jinudy, místa bylo přece dost, ale to ty ne, ty to musíš šmejknout přes můj snowboard!"

"Nechtělo se mi jet jinde. Odkdy jezdíš ty radši po urolbovaném než hlubokém?"

Tuhle otázku jsem ignorovala. Prostě jsem si to taky chtěla project, no. Vůbec ho to nerozrušilo, iritoval mě jeho klid, se kterým nic neotřáslo, zatímco já dávno ztratila nervy. Zbývalo jediné:

"Tos mi chtěl jako přivodit úraz nebo co? Jak by asi reagovali mí rodiče? Hm?"

I na to si našel pohotovou odpověď:

"Řekl bych jim, že ses na mě vykašlala a přejížděla jinam a já se ti snažil překřížit cestu a tys mi schválně křižovala..."

"Aha, takže ty bys lhal. Pche, pověděla bych jim pravdu a té by uvěřili."

"S otřesem mozku asi ne. uculil se prohnaně a dodal na vysvětlenou:

"Páč by sis nic nepamatovala ani ty a musela bys mi uvěřit i ty."

Ten lotr!! To už přehnal...!

Už jsem se na něj chtěla vrhnout, strhnout ho na zem, přelámat mu hůlky, nakopnout ho do pr-

No nic. Přesně o to mu jde. Chce mě vyprovokovat. Pak udělám něco špatně já a já budu mít problém a jelikož nebudu mít lstivě rozmyšlenou strategii, nevyváznu z toho. Narozdíl od něj. Fakt prekérní.

Proto jsem se sklonila k rozepnutí přezky a nepřipouštěla si Kaidenův vítězný škleb.