Prknařka & lyžař

~ Půlnoc ~

Posléze jsem se vážně trochu zahřála a přestala jsem drkotat zuby, ale o to trapnějším jsem shledávala to, že se tu s Kaidenem v podstatě objímáme. Pro odlehčení rozpačité atmosféry jsem se ho zeptala:

"Jak jsi vlastně přišel k lyžím?"

"Koupil jsem si je." uchechtl se.

"Bože," protočila jsem oči v sloup, "Myslím jak ses dostal k lyžování, kdy to bylo, kdo tě to naučil a tak..."

"Ach tak. No, rodiče mě přihlásili k jednomu staršímu instruktorovi, mělo nás tam být několik, ale ty ostatní děti to odřekly nebo zrovna onemocněly, takže jsem nakonec měl soukromé hodiny. A," roztáhl rty do šibalského úsměvu, "Jelikož jsem rozený talent, stačily mi základy a zbytek jsem se doučil, v průběhu let se zkušenosti nastřádaly samy."

Usmála jsem se. Jistě...

"A co ty?"

"Hm, taky jsem měla domluvenou instruktorku, ale ta nakonec vůbec nedorazila, a tak jsem si prkno zkusila sama. A pak jsem se na něm učila s pomocí rodičů a vlekařů, a ještě zadarmo."

"Takže v podstatě sama. Hustý," pokýval uznale, "Kolik ti bylo?"

"Osm."

"Heh, a to jsi před tím nezkoušela lyže ani běžky?"

"Ne. A nevím, proč je to obecně považovaný za obecnější schopnost. Lyžování... Spousta škol na lyžácích učí a dovoluje jenom lyže."

"Je to lyžák, nenapovídá snad tomu už ten název?"

"Takových názvů je... Skipassy, ski areály, a taky se tam počítá se snowboardisty. Já si jen myslím, že by si děti na lyžácích měly samy vybrat, jestli se chtějí učit na lyžích nebo na snowboardu. Pro mnohé z nich je to možná i jediná příležitost v životě na jednom z toho jezdit."

"Jenže je to nemá kdo učit. Prostě jsou lyže rozšířenější a klasičtější a mají delší tradici... Snowboard byl boom ani ne století, lyže po staletí."

"Kdo z nás tam byl, aby tušil, na čem si jezdili po sněhu támhle v pasteveckých horských usedlostech..."

Zasmáli jsme se. Snowboard mohl vzniknout dříve, než bylo doloženo. Lyže ale stejně tak. Hlavně, že se oboje dodnes dochovalo a máme na čem jezdit, že.

"Snowboard s sebou nesl rebelii," začala jsem, "Ti lidi se chtěli odvázat, nepokračovat v zajetých kolejích konzervativní společnosti. Vnesli do toho šťávu a objevili svobodu."

"Tu cítím i na lyžích. Je to v jádru ta stejná nespoutanost a radost, když prostě svištíš ze svahu s větrem o závod..." zasnil se.

"Jo. Ať si každej jezdí na čem chce. Může mi to být jedno, ať jsem klidně jediná na prkně mezi tisíci lyžaři, ale nevezmou mi to."

"Oboje má asi svý, co já vím. I kdyby jeden z nás vymyslel víc výhod toho svého, stejně by ten druhej dál jezdil na tom svým. Nezáleží na tom."

"Přesně. Je mi jedno, že se do kopce můžete odpichovat hůlkama, a já tak leda po zadku... Nikdy bych neměnila!"

"Je to umění. Když vidíš, co dokážou lidi ve freestylu...! Je jedno, co maj na nohou, jsou to borci."

"Souhlasim. Nikdy bych nedokázala salto ve vzduchu, a to ani na souši nebo do vody," culila jsem se, "Ale přeci jen mi snowboarďáci vždycky připadali trošku drsnější..."

S výrazem kompromisu jsem ale dodala:

"Lyžaři si ale zase ponechávají jistou formu elegance. Tím, jak si méně sedají do sněhu a pořád se narovnávají na stojáka."

"Něco na tom bude..." pokrčil Kaiden rameny, "Stejně bych snowboard přiřadil spíš mužskému osazenstvu, než holce jako ty."

"Co tím chceš říct?!" rozzlobila jsem se, ale spíš tak naoko.

Smál se. "Asi jsem chtěl jenom říct, že to na mě v zásadě udělalo dojem. Jezdíš dobře. Na holku."

Plácla jsem ho po rameni:

"Hej!"

"Asi bych ale nechtěl mít furt tak mokrou prdel..."

Chvíli jsme se pošťuchovali, vtipkovali a smáli se. A upřímně, byla to zábava. Kaiden umí být opravdu fajn, a je možné utahovat si ze sebe z legrace, a ne ze vzájemné zášti.

Venku byla tma jako v ranci. Koukla jsem se na mobil - 23:53. Možná bych přeci jen zkusila spát, nebo se mi začne chtít na záchod. Prokecat noc se teď nezdá být jednoznačně k zahození, ale přespat pár hodin, to si únava z celého namáhavého dne bezodkladně žádá.

"Tak jo," zívla jsem a vyprostila se od Kaidena, "Jdu se natáhnout na tu druhou lavici a zkusím si zdřímnout."

"Ok," kývl a uvelebil se, "Najednou je tu výrazně víc místa. Ale taky chladnějš."

"V tvým náručí vážně spát nebudu, to promiň."

"Ale. Snad si nemyslíš, že by se nám to tu zvrhlo...! Než by se odstranily všechny ty vrstvy oblečení, zapnuly by lanovku."

"Na co ty hned nemyslíš, proboha..."

Lehla jsem si na bok a pokrčila nohy. Moc pohodlná pozice to nebyla, ale tady se člověk spokojil s málem.

Do deseti minut jsem usnula.