Prknařka & lyžař

~ Odměna ~

Už mě napadl jakýs takýs scénář. Bude po mě něco chtít, třeba... nosit celý den hůlky. To by šlo. Omylem bych ty křehotinky, ups, zlomila, a bylo by po práci. Navíc by si za to mohl sám a těžko by pak něco takového žádal znovu.

Anebo hůř. Ponížení stylem, abych mu něco řekla. Třeba že je nejlepší lyžař a snowboard je pomalejší nebo tak něco. To by si asi opravdu užil.

Jistě nebude moc originální. Tipuju tu druhou možnost.

"Vlastně je to skoro za odměnu. Adrenalinový zážitek, jak se tak říká." uculoval se Kaiden a já napjatě čekala. Co je adrenalinového na tom, složit mu poklonu, nebo shodit sama sebe?

Ukázal kamsi za mě. Zmateně jsem pohlédla tím směrem, ale nic zajímavého mi neutkvělo. Konec plaveckého bazénu, lehátka, menší bazén se skokanskými můstky metr, tři a pět metrů nad zemí, zeď s dveřmi do sauny... Jó, tam bych zašla.

"Pořád ti to nedošlo?" protočil očima.

Vlastně vůbec. Ale to jsem mu nepřiznala.

"No přece... musíš skočit z pětimetráku, ty zpomalenče."

Chvíli jsem to ještě nechápala. Chce, abych si prostě jenom skočila ze skokaňáku?

Jo. Přesně o to mu jde. Pff, tak to dé... Čekala jsem to horší.

"Ok. Jdu na to. Sleduj a uč se." ušklíbla jsem se nenuceně a vykročila ke schůdkům.

Příčky působily vratce a čím výš jsem stoupala, tím víc se navyšovala i moje úzkost. Skákala jsem tak maximálně ze dvou metrů, ale to zase není o tolik... Mohlo by to být i výš, že. Ale stejně... nebyla to úplně brnkačka.

Ocitla jsem se na plácku s výhledem na celou bazénovou oblast.

Hele, támhle je tobogán!

No a? Na ten teď dlabej. Máš úkol.

Vířivka... prázdná! Drží mi místo, zašla bych, tyjo...

Ú K O L!!

Ále. Teda jako na to, že se to zve aquaparkem... žádná sláva. Měli by na tom zamakat.

A ty bys měla zamakat na tom, proč tu vlastně jsi.

Konečně jsem odehnala vtíravé myšlenky a přistoupila k okraji. Vjů... docela vejška. Odhodlat se ke skoku nebylo nic lehkého. Kaiden odsud vypadal menší, ale jeho drzý úšklebek byl více než patrný.

Nadechla jsem se. Ok. To dám, o nic nejde. Nic se mi nemůže stát...

Že ne? A víš, že od určité výšky působí voda na padající těleso jako beton?

No jo, ale to je u jiné výšky než týhle.

A ty víš, od jaký výšky to je?

Fajn. Ne, nebudu se rozptylovat. Už nelze couvnout. Jakže to bylo?

Nepřemýšlej. Prostě skoč.

To jsem také udělala. Bylo to nepostřehnutelné, jako vteřinka, kdy jsem letěla vzduchem. A pak plác! řízla jsem se do vody. Naštěstí ne na placáka.

No, tohle šlo.

Kaiden vypadal trochu zklamaně, podcenil mou kuráž. Myslel, že z toho budu víc v šoku. Asi usuzoval z mého pádu (vstrčení) do vody, ale to chudák nepochopil, že šlo o ty mokré vlasy.

Třebaže jsem tam nahoře chvíli byla dost v nervu, teď jsem si připadala jako machr.

Dala jsem to. A za to si zasloužím tu vířivku...

Kaidena jsem nechala Kaidenem (šel si patrně taky zkusit skokaňák a ověřit, jestli je to tak snadný) a zamířila jsem nejprve do sauny. Natáhla jsem se na šprcle a vyhřívala se. Celé to tu vystavěli do dřeva, jehož vůně visela ve vzduchu. Lávové kameny přímo žhnuly a mně bylo božsky.

Hned po dostatečném saunění jsem se usadila do vířivky a nechala si masírovat ztuhlá záda. Trochu to tu světélkovalo a vonělo... mentolem?

Inu. Príma relax...