Prknařka & lyžař

~ Prohra ~

Na Kaidenovy provokace jsem již nereagovala a zmizela v dámských sprchách. Netrvalo dlouho a ocitla jsem se u bazénu, poměrně malého, tak pětadvacítky. Stejně tomu plavání asi moc nedám... Každopádně si nehodlám všímat svého společníka. Dohnali nás sem, ale těžko nás teď donutí bavit se tu společně.

Palcem nohy jsem zkusila teplotu vody. Žádný kafe, teda... A pak, zrovna když jsem se rozhlížela po nejbližších schůdcích, dostala jsem pořádnou herdu do zad. A jak jsem stála přímo u okraje, zapotácela jsem se a skácela se do vody.

Sice jsem nezahučela zrovna do hlubin bezbřehých - vlastně tam byl sotva metr a půl - nicméně voda mi vlezla úplně všude, včetně nasáklých vlasů.
Vynořila jsem se, vyplivla vodu z úst a protřela si oči.

Na břehu nestál nikdo jiný než náš milovaný lyžař. Smál se, až se za břicho popadal. Zlostně jsem na něho zírala. Ten zmetek...!

"Nemáš vůbec zač." pravil, když se dostatečně pobavil.

"Děláš si srandu!?" vyštěkla jsem, až blesky zajiskřily.

Pokrčil bezelstně rameny: "Dopomohl jsem tvému rychlejšímu osmělení."

"O žádnou pomoc jsem se neprosila!"

Sotva vklouzl po pás do bazénu, vzedmul se ve mně hněv a začala jsem na něj cákat vodu. Poměrně slabá odveta, jasně... Jenže nic lepšího mě nenapadlo. Připomnělo mi to naši drobnou válku ve sněhu, tu ženskou slyším ještě teď: "Puboši..."

To teď, teď se chovám spíš jako děcko. A je mi to fuk. Tu jeho pitomou hlavu bych nejradši zabořila pod hladinu.

Kaiden přešel do protiútoku.

Šplouch! dostala se mi voda do nosu. Děsně příjemný...

Naše počínání zarazila až píšťalka plavčíka. Asi jde víc vody ven z bazénu než proudí zpátky do něj... A podporovat Pozor, kluzká podlaha není úplně to, co z tohoto vodního parku učiní navštěvovanější.

Kaiden si uhladil mokré vlasy a při pohledu na mě se uchechtl. Asi se radši nechci potkat se zrcadlem...

Otočila jsem se a ponořila se do vody. A plavala pryč, dál od něj. Bohužel mě záhy dostihl a konverzačním tónem se tázal: "Tak ty ráda plaveš...?"

"Ano. Ale sama."

"Nepovídej." zubil se, "Nestačila bys snad? Vypadá to, že se nehejbeš o moc rychlejš než na tom svým dřevě."

"Tebe bych předehnala v čemkoliv, buď bez obav."

"Jo? Tak to dokaž." triumfálně se křenil a zastavil se.

Postavila jsem se proti němu: "Chceš závodit v plavání?"

Přikývl: "Ještě máme jistou nedořešenou remízu, vzpomínáš?"

No jo. Vlastně. Hm, tak to mě to nemine.

"Nebude to ale jen tak," pokračoval, "Vsadíme se."

"O co?" nadzvihla jsem obočí.
"To si určí vítěz." usmál se křivě, "Jdeš do toho nebo ne?"

Zaváhala jsem. Ale odpověď byla předurčena. Neměla jsem na vybranou...

Doplavali jsme na start a já horečně přemýšlela. Jaká může být konkurence? Jsem schopná ho předplavat? A co když ne, jak mi pak dá prohru sežrat?

Zhluboka jsem se nadechla. To zvládnu. Prostě do toho dám všechno.

"Čím poplavem? Kraulem?"

"Povolený je všechno. Stejně zůstaneš daleko za mnou." odbyl mě Kaiden s neskrývanou jistotou. Trochu mě to znervóznilo.

Odstartovali jsme to a odrazili se od břehu.

Plavala jsem se všech sil, svižně kopala nohama a pádlovala rukama, nadechováním jsem se zdržovala co nejméně. Voda stříkala okolo, musela jsem mít zavřené oči. V určité chvíli jsem je tedy byla nucena otevřít pro zkouknutí situace: do cíle zbývalo už jen pár metrů a Kaiden měl, jak se zdálo, náskok.

Už jsem ho nedohnala. Dorazil dřív o evidentní kus, ne víc než metr, ale i tak... Jakto!? Tomu to ňák jde, ne? Proč jen jsem nebyla rychlejší? Ach ne... teď mě čeká něco horšího než raněná čest.

"Tak, a je jasno!" zamnul si ruce Kaiden, "Teď ti povím, co ti tvá prohra přinese."

Fakt jsem se začínala obávat. Ale co, snad to nebude tak zlé?