Prknařka & lyžař

~ Trapas ~

Moje představa vypadala asi takhle: Po triumfálním předčení Kaidena jsem se přiřítila do kuchyně, kde mne do nosu udeřila omamná vůně pečeně s hranolky. Stůl již byl prostřen a než Kaiden dorazil, už jsem se notnou chvilku ládovala výbornou večeří, kterou si po těžkém dni na svahu určitě zasloužím, ne?

Jo, realita byla jinde. Nepřiřítila jsem se, spíš dobelhala z posledních sil. Do nosu mě něco udeřilo, bohužel to však nebyla omamná vůně, ale dveřní rám. Na stole pusto, sporák studený. Aha, dolehla na mě smutná skutečnost, večeře připravená fakt není.

Nahlédla jsem do obýváku, přičemž jsem si mnula rozbolavělý nos. Dospělí tu byli rozpláclí na pohovkách, čtouce a odpočívajíce.

"Á, konečně jste tady." přivítala mě Kaidenova máti. V ten moment bouchly vchodové dveře a k osazenstvu se přidal i Kaiden.

"Tak co je k jídlu?" zeptal se suše.

Moji i jeho rodiče na něj pohlédli stylem Tys asi na těch lyžích spadl na hlavu, kde je zdejší klinika?.

"Caitlin říkala něco o tom, že už bude vařeno." shodil to na mě. Teď se onen pohled rodičů přenesl pro změnu na mou maličkost, a to s přídavkem káravé věty: "My jsme přišli nedlouho  před vámi."

Vložil se do toho můj otec a jeho nápad se mi vůbec nezamlouval: "Dneska byste mohli uvařit vy, mladí."

"Bože, s tím otrapou jsem strávila celý den, teď s ním mám sdílet i kuchyň a ještě spolupracovat na nějakým blafu?!" chtělo se mi vykřiknout, ale ovládla jsem se a jen namítla: "Vsadím se, že jako kluk nic uvařit neumí a nechá to na mně."

"Tak to pozor, budeš zírat, co já dokážu." obrnil se ihned.

"Fajn, máš na starosti hlavní jídlo, já udělám polévku." Che, čiň se, troubo! Věnovala jsem všem blahosklonný úsměv a odkráčela.

Mám to snadný jak facka, prostě ohřeju polívku z pytlíku. běželo mi hlavou. Přivezli jsme si jich totiž dost a těžko jim budu provářet vývar, že jo. Všichni máme hlad, musí to bejt rychle!

Popadla jsem jeden pytlíček instantní nudlovky a přečetla si návod. Podle něj jsem potom postupovala a pět minut po dosažení varu začala nudlová polévka houstnout. Chtělo by to něčím obzvláštnit... tak čeho máme dost? uvažovala jsem míchajíc obsah hrnce.

Vajíčka! To je ono. Rozklepnu do toho vejce a bude to ještě hustší...

Polévka už však byla hotová, tak jsem ji odendala ze sporáku a dodatečně tam přidala obsah syrového vajíčka. A rozmíchala.

Stála jsem nad tím a probírala se tím obsahem. Kdy to vejce konečně zareaguje?! Viděla jsem to přece mockrát, ve vroucí polívce se vejce rozloží na bílé obláčky a zlepší chuť. Jenže to moje vejce zůstalo ve svém nechutném stavu, jen se rozprostřelo do celé tekutiny a slizce oblepilo nudle a zeleninu. Možná jsem ho tam měla přidat dřív, ještě za vaření, když byla polívka nejvíc horká.

Asi určitě.

"Sakra!" zaklela jsem a zoufale hleděla do hrnce. Ten vaječnej blivajz už ven nedostanu. Co teď!? Uvařím novou polívku!

"Caitlin? Už jsme shromážděný u stolu, máš hotovo?" ozval se mi za zády matčin hlas, až jsem sebou trhla.

"No, vlastně jsem ještě-"

"Bezva, ten hrnec vezmu já, ať se nepopálíš. Vezmi talíře a příbory, ju?"

No, takže skvělý. Teď jim to opravdu naservíruju a už s tím nemůžu nic dělat.

Rozpačitě jsem rozlévala své zhotovené jídlo a ze slov ostatních bych se do země propadla. Otcovské "To to pěkně voní, hmm, už se těším.", "Taková pořádná polévka, to je na horách nejdůležitější.", matčiny "Není nad to, umět nakrmit rodinu v raném věku.","Že taky doma občas něco neuvaříš..." a samozřejmě Kaidenovo zkoumavý pohled do talířů, to mě zakopávalo ještě hlouběji.

A najednou to všichni měli před sebou a pomalu začínali tušit ten podraz. Přirozeně se první ozval ten lyžařskej snob:

"To vajíčko si tam plave tak nějak nedodělaně. Nechtělo ještě chvilku?" řekl způsobem, jako kdyby mluvil s neznalým děckem.

"My nejsme zvyklí jíst syrová vejce, vy ano?" zajímala se zvědavě jeho matka a ta moje mě samozřejmě nepodpořila a vyžvatlala, že jsem asi měla v plánu normálně uvařené, ale nepovedlo se mi to.

"To se může stát každému." uklidňoval mě taťka.

A Kaiden velmi tiše dodal: "Každému...blbci."

Nejradši bych vzala ten talíř a rozpůlila mu ho o hlavu. Nebo mu horkou polévku vchrstla do toho jeho nevymáchaného ksichtu. To jsem neudělala, ale pořádně mě to rozpálilo:

"To nebyl žádnej omyl," začala jsem se obhajovat. "Náhodou je to v některých kulturách a zemích normální, pojídat to v syrovém stavu. Alespoň ochutnáte něco nového." Na důkaz mé nekonzervovanosti jsem si nabrala plnou lžíci a strčila ji do pusy.

Kaiden poznamenal: "A budeme riskovat salmonelu, proč ne, že jo."

Zarazila jsem se. Hned jsem se však přinutila uklidnit a přeci jen polknout.(Hnus, fuj! Takový slizký...) "Prosim tě, nakažený vejce vůbec nejdou na trh. Pochybuješ snad o certifikovaných produktech kvalitního chovu?"

"Na to bych nespoléhal." odvrátil se a znechuceně odstrčil talíř. "Snad tě příliš neurazí, když to nesním. Můžeš si to klidně  dát místo mě - ani jsem se toho nedotkl - a vidím, že ti to chutná." provokoval nad mým rozšklebeným výrazem, jak jsem do sebe proti své vůli lila tu znetvořenou nudlovku.

Uznávám, že v tomhle případě měl nade mnou navrch. Ale ještě se uvidí, co uvaří on. Když je tak chytrej!

Něco ve mě však doufalo v opak - že se mu podaří něco dobrého a já si zlepším chuť po té své nechutné břečce. Pardon, nudlové polévce s vaječným obzvláštněním. Kdybyste se někdy chtěli pozvracet, tohle je recept, který vám zaručeně pomůže.