Prknařka & lyžař

~ Vstup ~

Sotva jsme došli do chaty, prakticky už jsme s Kaidenem zase odcházeli, přičemž se nám v rukou houpaly igelitky s plavkami a ručníky. Kupodivu jsme ani neskončili někde špatně (i když by to možná tak špatně nedopadlo, s ohledem na to, čeho by nás takový omyl vyvaroval), autobus nás dovezl přímo na stejnojmennou zastávku v areálu aquaparku.
Za celou dobu jízdy a následně i loudavé chůze ke vstupním dveřím mnoho slov nepadlo, neměli jsme si co říct. Jediné, co jsem vnímala, byla otrávenost nad tím, do čeho mě to rodiče zase namočili...

Aspoň je vstup gratis... povzdechla jsem si, ale na náladě mi to nepřidalo.

Vstoupili jsme do vestibulu, kde nás ovanul teplý vzduch. Oproti chladu venku, kde padala tma, se jednalo o rychlou přeorganizaci na teplotu. Horší to pak bude zpátky. Předsevzala jsem si, že si nesmím zamokřit vlasy, nestihnu-li si je vyfénovat, budou se pařit v mrazu pod čepicí a to nepokládám za zrovna příjemné. Nemluvě o případném nachlazení.

Kaiden se vydal k pokladně a lámanou řečí ze sebe doloval požadavek.

Asi to nebude zrovna jeho silná stránka. Že by milovník matematiky? O důvod víc, proč jím opovrhovat.

Stála jsem opodál a sledovala počínání svého společníka. Když se do toho tak hnal... Hlavně jsem si ale všimla jmenovky paní za pultem. Šlo o brigádnici stejné národnosti! Klidně na ní mohl mluvit po našem... Celkem mě to pobavilo a když jsem se v duchu dostatečně vysmála, upozornila jsem ho na to. Stane se...

Trochu se zarděl a zašilhal po ženě. Ta si od nás převzala skipassy a podala nám hodinky s několika obsáhlými poznámkami o tom, do kolika vstup platí, na co z aquaparku máme nárok a jaké další výhodné možnosti se nabízejí... Kaiden nevypadal moc srozuměně, ale pravděpodobně mu připadalo lepší nevědět než se zeptat již naším jazykem, a to až teď, ačkoliv tak mohli komunikovat po celou dobu.

Prošli jsme přes závory do šaten se skříňkami. Společných. Samozřejmě s tím, že se dalo převléci i v kabinkách. Všechny byly obsazené, až na jednu, kam jsem se také ihned ráčila vydat. Kaiden se k ní dral také, ale byla jsem rychlejší a přibouchla mu dvířka před nosem. Počkej si...

No co, on se dočká. Na rozdíl ode mě, které už se na pizzu nepoštěstilo.

Hodila jsem se do plavek a zalomcovala s klikou. Nic. Jako by se to tam nějak šprajclo... Zatlačila jsem do dveří pořádně a samosebou NAJEDNOU fungovaly. Téměř jsem se převážila na podlahu, dveře odlítly ke straně a třískly do druhých.

Posbírala jsem ztracenou rovnováhu a vzhlédla. Kaiden tam pořád stál, na tomtéž místě. Přitom už se jistě uvolnily i další kabinky. Jenže on už měl plavky na sobě. Což teda nechápu, jak to stihl?!

"Nějak to nešlo ven tak snadno jako dovnitř, co?" šklebil se.

Pohodila jsem hlavou: "A tys tady celou dobu hlídal?"

"Vlastně jo. Hodiny. Sázel jsem, že budeš o dvě minuty méně pomalejší." pokrčil nenuceně rameny, "Ale předčilas má očekávání."

Haha.

Vtom mi blýskl nápad. Možná jenom shodil svršky a plavky už měl převlečené z domova... Jistě, jinak to nemohl stihnout.

"Proč jsi chtěl do té kabinky, když už jsi převlečenej byl?" nadzvihla jsem obočí.

"Abych ti jednou jedinkrát dopřál vítězství, přece. Jsem to ale šlechetný..." nadouval se.

Odešla jsem mrsknout věcmi do skříňky. Jeho otravný hlas pokračoval:

"Však tví rodiče ví moc dobře, proč si mě oblíbili."

Prudce jsem se otočila: "Tak hele, oni si tě neoblíbili...!" Jak by taky mohli, takový otrapa! Copak nemají trochu vkusu?

"Řekli, že - cituji - lepšího partnera pro svou dceru aby pohledali..."

Bože. Teď už fakt kecá.

Odfrkla jsem si. Tohle mu fakt nežeru.

"Ujistil jsem je, že si to nechám projít hlavou."